[img_assist|nid=2967|title=Terezie z Ávily|desc=|link=popup|align=left|width=337|height=359]Ačkoliv platí Terezie z Ávily za velkou mystičku, její přístup k víře je současně možné považovat za velmi racionální - k duchovnímu vytržení přistupovala jako k nástroji, jenž má usnadnit přiblížení k Bohu. V roce 1970 byla spolu s Kateřinou ze Sieny jako první
Život Ignáce z Loyoly (1491-1556) nepatří k těm, jež se vyvíjely přímočaře, podle předem nastavených schémat. Narodil se do baskické šlechtické rodiny jako nejmladší ze třinácti dětí, jeho matka zemřela brzy po porodu. Byl pokřtěn jménem Íñigo po severošpanělském středověkém světci, opatovi Íñigovi z Oñy, ale později začal používat jméno mezinárodně známější, Ignacio.
Švýcarský reformátor Jan Kalvín (francouzsky Jean Calvin, 10. července 1509 - 27. května 1564) je kontroverzní postavou hlavně kvůli svému teokratickému řízení Ženevy po roce 1541.
Možná více než sám Martin Luther ovlivnil výslednou podobu luterství Philipp Melanchthon, jeho návaznost na Luthera bývá přirovnávána k Pavlově návaznosti na Krista. Narodil se jako Philipp Schwarzerdt ve falckém Brettenu v roce 1497. Studoval nejprve v Heidelbergu a v Tübingen, roku 1418 již vyučuje ve Wittenbergu. V roce 1421 publikoval jedno ze svých největších děl, Loci communes.
Martin
Bucer (1491-1551) patří mezi první z těch, kteří se
museli ve svém veřejném působení vyrovnávat s rozpadem
jednoty reformačního proudu. Pocházel z alsaského
Schlettstadu (Sélestatu), vstoupil do dominikánského řádu a
začal studovat univerzitu v Heidelbergu, odkud se na krátký
čas přesunul do Mohuče. Počátek reformace jej zastihl opět
v Heidelbergu, kde se v roce 1518 setkal při jedné
disputaci s Martinem Lutherem.
„Zde stojím a nemohu jinak" sice asi není autentický Lutherův výrok, ale snad nejlépe vystihuje stav, do kterého se v rozhodující okamžik svého života dostane každý reformátor. Pocítí-li rozpor mezi svým myšlením a panujícími názory, nastane situace, kdy je nucen upřednostnit pravdu před jednotou a vystoupit veřejně. Přibití 95 tezí na dveře kostela ve Wittenbergu 31.
Philipp Jakob Spener (13. ledna 1635 – 5. února 1705) bývá právem považován za zakladatele a inspirátora pietismu, ostatně název tohoto hnutí je odvozený od Spenerova díla Pia desideria. Současně je však třeba zdůraznit, že mnohé z názorů, jež byly pro pietismus charakteristické, sám nezastával.
V době anglické revoluce a následné občanské války značně poklesla prestiž anglikánské církve. Po Anglii se vyrojilo mnoho různých, většinou putujících, nonkonform-ních kazatelů, myslitelů i teologů, kteří působili nezávisle na církevní hierarchii a jejichž věroučné názory i liturgická praxe překračovaly hranice toho, co považovala anglikánská církev za pravověrné.