Přejít k hlavnímu obsahu
Domů

Hlavní navigace

  • Archiv čísel
  • Knihy
  • Redakce
  • Předplatné
  • Vyhledávání
Menu uživatelského účtu
  • Přihlásit se

Drobečková navigace

  1. Domů
  2. 053 - červenec - srpen 1995

Proměny čtvrtého kánonu

Čtvrtý mešní kánon pokoncilní liturgie byl odpočátku koncipován s ekumenickým zřetelem a skutečně stále roste jeho ekumenický význam. Namísto původního záměru prostě převzít alexandrijskou anaforu sv. Basila byl vytvořen kánon nový, spojující východní antiochenskou tradici s tradicí západní. Z východní tradice byla převzata anamneze dějin spásy a epikleze, obětní formulace však odrážejí západní pojetí reálné přítomnosti a fixaci na moment proměňování. To působí určité těžkosti jak v rámci katolické teologie, tak v ekumenickém rozhovoru - proto je čtvrtý kánon na jedné straně ekumenicky široce akceptován, na druhé straně však v katolické církvi i mimo ni lze pozorovat pokusy o jeho úpravu.

Teologické námitky se týkají obětní formule, kde se z prosby o účast na oběti Kristově stalo přinášení jeho těla a krve církví. Námitky jsou však vznášeny i proti literární struktuře, protože anamnetické chválení Božích skutků k naší spáse je přerušováno zpěvem Sanctus, epiklezí k proměňování a aklamací po proměňování. Proto se navrhuje, aby bylo možno Sanctus případně vypustit, jak to mají některé staré liturgie, spojit epikletické prvky v jednu epiklezi před přijímáním a aklamaci věřících přesunout až na závěr anamnetické chvály. Nejjednodušší a liturgicky zřejmě nejlepší je nahradit aklamaci dvojím Amen po slovech ustanovení, jak je to ve východních liturgiích obvyklé. Některé méně významné přímluvy by bylo možno z kánonu příležitostně vypustit, popř. je aktualizovat vzhledem k situaci konkrétního slavení.

Tyto návrhy jsou realizovány v neoficiálních liturgiích ekumenických kruhů.  A Common Eucharistic Prayer, vypracovaná neoficiálním ekumenickým kruhem v USA, byla doporučena v metodistických, luteránských, presbyteriánských a sjednocených církvích a r. 1979 ji převzali i američtí anglikáni jako jednu z možných forem. V modifikované nebo i nezměněné podobě přejaly čvrtý kánon i ekumenické a liturgické kruhy a společenství v Evropě.  Vedle Limské liturgie a Jakubovy liturgie, jíž stojí velmi blízko, je tak čtvrtá eucharistická modlitba významným činitelem na cestě k budoucí ekumenické liturgii křesťanských církví.

Podle Irmgard Pahlové zpracoval -jv-

  • ‹ Dát přednost zpěvu nebo recitaci?
  • Nahoru
  • Verze pro tisk
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Obsah čísla

  • 053 - červenec - srpen 1995
    • Zprávy
    • Království Boží, církev a společnost v pohledu systematické teologie
    • Překvapení z Říma
    • Budujeme jednotu ekumeny
    • Celibát - dar nebo překážka?
    • Kněz dnes - kněz pro zítřek
    • Odvážný rozchod s „církví mužů“?
    • Eucharistická obnova v evangelické církvi
    • Napětí mezi přikázáními Boha Vykupitele a přikázáními Boha Stvořitele
    • Čemu se máme a čemu se nemáme učit od římsko-katolické církve
    • Efektivní řízení na vysoké úrovni
    • Orientace
    • Ordinovaný služebník v obci
    • Promluva Jacquese Gaillota při jeho odchodu z Évreux
    • Z dopisů čtenářů
    • 22 tezí ke krizi svátosti smíření
    • Dát přednost zpěvu nebo recitaci?
    • Proměny čtvrtého kánonu