Přejít k hlavnímu obsahu
Domů

Hlavní navigace

  • Archiv čísel
  • Knihy
  • Redakce
  • Předplatné
  • Vyhledávání
Menu uživatelského účtu
  • Přihlásit se

Drobečková navigace

  1. Domů
  2. 047 - leden 1995

Satanisté a Nová pravice se sbratřují

Zatímco původní evropský satanismus je přísně konspirativním hnutím, veřejnosti je spíše znám satanismus jako protestní kultura západoevropské mládeže a rockové scény. Tento satanismus je původně formou generačního protestu dětí, které jsou svými vpodstatě nevěřícími a nekřesťansky žijícími rodiči nuceny chodit na náboženství a zachovávat rituální slavnosti. Tyto děti tedy provokují své rodiče převracením náboženské symboliky v její pravý opak. To, co bylo původně myšleno jako recese, se však postupně stává propagací násilí a také jeho krutou realizací. Zvláštní jev se projevuje v poslední době - původně zejména norský proud rockového satanismu se sbližuje s pravicovými extrémisty v Německu - až po oslavu fašistického násilí za druhé světové války. Podle nejnovějších výzkumů bylo možno vývoj satanismu od legrace ke skutečnému násilí zastavit. Tento závěr je důležitý zejména v českém prostředí, kde satanismus i pravicový radikalismus představují spíše jen odkoukanou antikulturu.

  • podle pramenů
  • ‹ Liturgie jako vyznání víry
  • Nahoru
  • Základní projevy života obce ›
  • Verze pro tisk
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Obsah čísla

  • 047 - leden 1995
    • Uznání teologovi chudé a sloužící církve
    • Co přijala římsko-katolická církev od reformačních církví?
    • Jedno nahlédnutí do Ameriky
    • Povedzte, čo vás bolí!
    • Hnutí základních společenství a příprava semináře v Ženevě
    • A-pro!
    • Liturgie jako vyznání víry
    • Satanisté a Nová pravice se sbratřují
    • Základní projevy života obce
    • Žehnání - postmoderní téma?
    • Syn člověka nemá kde složit hlavu
    • Spolupráce kněží a laiků v církvi
    • Trvalý význam Druhého vatikánského koncilu
    • Poslední křesťan M. C. Putna
    • Svátosti křesťanské dospělosti
    • H. de Lubac o Teilhardovi de Chardin