Přejít k hlavnímu obsahu
Domů

Hlavní navigace

  • Archiv čísel
  • Knihy
  • Redakce
  • Předplatné
  • Vyhledávání
Menu uživatelského účtu
  • Přihlásit se

Drobečková navigace

  1. Domů
  2. 193 - duben 2008

Amen

autor
Pavel Hradilek

Hebrejské slovo amen (אָמֵן) znají všechna tři hlavní monoteistická náboženství. Možná je raně egyptského původu. Křesťanská liturgie hned na počátku výraz adaptovala jako aklamaci vyjadřují souhlas s pronesenou modlitbou. Amen znamená „skutečně", „opravdu", „je to tak", „ať se tak stane". V židovství bývá interpretováno i jako akronym אל מלך נאמן Él Melech Neémán, „Bůh král (je) věrný".

Biblický základ

Výskyt v bibli je poměrně četný (24x v SZ a 131x v NZ). Užití je pestré, např:

- Souhlas po každém z 12 prokletí tomu, kdo nedodržuje Zákon

- Dvojité amen uzavírající Žalm 89

- Amen uvozující důležité Ježíšovy výroky na řadě míst evangelií (u synoptiků jednoduché, v Janově evangeliu dvojité): „...Amen, amen, pravím vám..." znamená: „V pravdě vám říkám", „To, co říkám, je jisté".

- Amen uzavírá doxologii Otčenáše (Mt 6, 13) v některých pozdějších rukopisech

- Amen potvrzuje několik doxologií v listu Římanům (1, 25; 9, 5; 11, 36; 15, 33)

- Všechny Pavlovy listy jsou jím ukončeny (některé pouze v některých rukopisech)

- Podle Zjevení 3, 14 je Ježíš ten „jehož jméno je Amen, svědek věrný a pravý, počátek stvoření Božího"; Amen v téže knize i uzavírá celou bibli (Zj 22, 21)

Liturgie

Závěr anafory

Nejdůležitějším amen eucharistické liturgie je aklamace uzavírající velké díkůvzdání (eucharistickou modlitbu). Didaché, datované kolem r. 100, obsahuje v oddílu 10 díkůvzdání, končící slovy „Je-li kdo svatý, nechť přistoupí. Není-li někdo, nechť se obrátí. Maran atha. Amén."

I. apologie mučedníka Justina 65 datovaná kolem r. 150 vysvětluje smysl amen v rámci eucharistické liturgie: Když představený dokončí eucharistické díkůvzdání, „všechen přítomný lid zvolá souhlasné Amen. Amen je hebrejské slovo a znamená: Ať se tak stane!" Pak podle Justinovy apologie následuje rozdílení eucharistie.

Apoštolská tradice, spis dříve připisovaný Hippolytu Římskému, který však vznikal postupně mezi koncem 2. a 5. stoletím, uzavírá pomocí amen jak malé, tak velké eulogie (vč. eucharistické modlitby). Závěrečná doxologie již odpovídá dnes obvyklým tvarům: „Skrze něj Ti (patří) sláva a čest, Otci i Synu s Duchem svatým v Tvé svaté církvi, nyní i na věky věků. Amen."

Další aklamace

Některé liturgie obsahují další aklamace amen na důležitých místech anafory. Tak např. v liturgii sv. Jana Zlatoústého je potvrzení institučních slov svěřeno sboru:

Kněz skloní hlavu, pozdvihne pravici a žehná svatý chléb. Přitom hlasitě říká: „Vezměte si a jezte, toto je tělo mé a láme se za vás na odpuštění hříchů." Při těchto institučních slovech ukazuje jáhen na diskos, drže přitom orárium třemi prsty.

Sbor: Amen.

Kněz potichu: „Podobně vzal po večeři i kalich a řekl:" Kněz vztáhne pravici nad kalich, požehná jej a hlasitě říká: „Pijte z něho všichni, toto je krev má, krev Nového zákona, a vylévá se za vás a za všechny na odpuštění hříchů."

Jáhen opět ukazuje na kalich drže orárium třemi prsty. Sbor: „Amen."

Proměna svatých darů, je na Východě situována do epikléze. Jáhen svým Amen potvrzuje jednotlivé oddíly epikléze.

K proměně dochází během závěrečného trojitého amen, resp. posledního amen v trojici

Kněz stojí zpříma, dělá nad svatým chlebem kříž a říká: A učiň tento chléb vzácným tělem svého Krista ✠

Jáhen: Amen. A ukáže oráriem na kalich se slovy: Požehnej, Pane, svatý kalich.

K. žehná kalich a říká: A co je v tomto kalichu, učiň vzácnou krví svého Krista. ✠

J.: Amen. A hned ukáže oráriem na svatý chléb i kalich se slovy: Požehnej, Pane, oboje.

K. žehná svaté dary a říká: Skrze proměnění svým svatým Duchem. ✠

J.: Amen, amen, amen.

Při přijímání

V řadě liturgií přijímající pomocí amen stvrzují víru ve skutečnou přítomnost Krista v eucharistii.

Výhled

- „Nejdůležitější amen v liturgii" (na závěr anafory) bude zvýrazněn shromážděním ať již vícenásobným zpěvem, nebo zpěvem celé závěrečné doxologie.

- Dojde k rozšíření využití amen jako aklamace při bohoslužbách pro děti (např. při přímluvách)

- I v církvích vzešlých z reformace bude pravidlem, aby se shromáždění ztotožňovalo touto aklamací s předsednickými modlitbami. Když shromáždění nereaguje, nepřipojuje se, liturgickým jazykem tak vyjadřuje svůj nesouhlas...

  • ‹ Koľko demokracie je vhodnej pre cirkev?
  • Nahoru
  • Ekumena v dnešním Německu a ČR ›
  • Verze pro tisk
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Obsah čísla

  • 193 - duben 2008
    • Zprávy
    • Lex orandi
    • Otevřený dopis Miloslavu Vlkovi
    • Protestantské základy demokracie
    • Koľko demokracie je vhodnej pre cirkev?
    • Amen
    • Ekumena v dnešním Německu a ČR
    • Knihovnička Getseman