O velikonočním Triduu utrpení, smrti, přebývání v hrobě a zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista, coby centrální události liturgického roku, jsme v Getsemanech pojednávali vícekrát. Jak o jeho původu, tak současné západní praxi. Dosud jsme se však nevěnovali Triduu pravoslavnému. V letošním roce vychází pravoslavná velikonoční neděle na 19. duben (západní o týden dříve12. Duben a židovský Pesach, který není vázán na neděli, ale na datum 15. nisan, 9. duben podle našeho kalendáře)
Současné pravoslavné velikonoční Triduum je složitější než římské. Jistá nepřehlednost pro západního křesťana je dána tím, že se (eucharistická) liturgie slaví v důsledku přísného postu pouze ráno. Tím jsou některé slavnosti anticipovány v ranních hodinách. V římském ritu tomu tak bylo až do začátku padesátých let minulého století. V pravoslaví navíc existuje poměrně velká svoboda, takže nejen jednotlivé církve, ale i jednotlivé obce se mohou lišit v řadě liturgických detailů, mohou slavit tutéž liturgii i v jiné dny. (I na Západě často slaví vigilii večer, ačkoli její místo je nad ránem.) Přesto jsou východní liturgie svým eulogickým charakterem, zapojením všech smyslů, dialogičností, zdrojem inspirací i pro obnovu liturgií západních.
Euchelaion
S ohledem na západní žehnání křižma a ostatních olejů na Zelený čtvrtek dopoledne uvádím, analogické východní slavnosti.
Ve středu večer (tedy nikoli jako součást Tridua) Velkého (Svatého) týdne slaví pravoslavná obec Euchelaion, neboli tajinu (svátost) žehnání (svěcení) oleje. Euchelaion odpovídá západní svátosti pomazání nemocných. Je chápána komplexněji než na Západě. Nejde pouze o uzdravení tělesné (či přijetí nemoci), ale i o uzdravení duše člověka. S jistou nadsázkou by se dalo říci, že tato východní tajina v sobě obsahuje jak tématiku západní svátosti nemocných, tak svátosti smíření.
Tato tajina se slaví společně (i pokud se slaví mimo tento den). Klasicky ji slaví sedm kněží spolu s celým shromážděním. Ne nadarmo se slavnost nazývá slovansky „soborovanije“, tj. vzájemnost, církevnost. Důraz je na sedm (velkých) eulogických modliteb které obsahující dobrořečení Hospodinu a prosby za nemocné.
Struktura je následující:
– „Začátek obvyklý“ (soubor několika modliteb, kterými začíná libovolná služba)
– Žalmy 143 a 51
– Kánon – tj. sada 9 písní, každá má svůj irmos – předzpěv (uzavřený exapostiliářem,
stichary a bohorodičenem)
– Opět „začátek obvyklý“
– Ektenie
– Příprava oleje (např. mísení s vínem)
– Malá eulogie, mezitím tropary
– Sada 7 dvojic čtení (epištola a evangelium), spojená vždy s malou ektenií a velkou eulogií. Čtení se užívají následující:
Jk 5,10–16 Pomazání nemocných olejem na uzdravení a odpuštění hříchů
L 10,25–37 Milosrdný Samařan pomazal rány olejem a vínem
Ř 15,1–7 Stejné smýšlení a přijetí v Kristu
L 19,1–11 Povolání celníka Zachea
1 K 12,13–27 Jedno tělo složené z mnoha údů
Mt 10,1–8 Poslání Dvanácti – „… nemocné uzdravujte“
2 K 6,16–7,1 Očištění od všeliké poskvrny těla i Ducha
Mt 8,14–23 Uzdravení Petrovy tchýně
2 K 1,8–11 Kristus vytrhuje ze smrti
Mt 25,1–13 Moudré panny nakoupily olej
Ga 5,22–26 Ovoce Ducha
Mt 15,21–28 Uzdravení dcery kananejské ženy
1 Te 5,14–23 „… ujímejte se nemocných…“
Mt 9,9–13 Povolání Matouše, „… lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní…“
– Osmá eulogie s evangeliářem nad hlavami nemocných
– Mazání olejem na čelo, bradu, obě líce a dlaně z obou stran
Žehnani svateho myra
Myro (křižmo) jako viditelné znamení mocného působení Ducha svatého je v ortodoxních církvích ve velké úctě. Spolu s eucharistickými způsoby a evangeliářem je stále umístěno na prestolu (oltářním stole).
Žehnání („svěcení“ či též „vaření“) myra je vyhrazeno biskupům s rozsáhlejší odpovědností. V byzantské církvi je to především ekumenický patriarcha konstantinopolský. Jedno oddělení patriarchátu má pak na starosti uchovávání a distribuci myra do církví hlásících se k patriarchátu. Kromě toho světí vlastní myro patriarchové v Moskvě, Bělehradě a Bukurešti a arcibiskupové některých autokefálních církví, jako např. Ortodoxní církve v Americe. Používání myra od svého nadřízeného patriarchy (arcibiskupa) je nejzřetelnějším liturgickým vyjádřením sounáležitosti církví.
V byzantské církvi je žehnání myra spojeno s Paschou a probíhá nepřetržitě několik dnů od pondělí Velkého týdne (případně od večera Palmové neděle) až do Velkého čtvrtka. Pro nepřetržitý obřad je zapotřebí dostatek služebníků, proto se žehnání slaví v prostorách ekumenického patriarchátu ve Faranu, kam se k této příležitosti sjíždějí biskupové, představení klášterů (archimandrité) a další klérus. Na jiných místech se myro žehná přímo v klášteře, jehož osazenstvo zajistí nepřetržitou službu, příslušný hierarcha pak předsedá klíčovým okamžikům.
Perioda žehnání myra je zhruba desetiletá. Ekumenický patriarcha předem vyhlašuje rok, ve kterém se bude žehnat myro. V novodobé historii patriarchátu to byly roky 1903, 1912 (patriarcha Joachim III.); 1928 (Basileios III.); 1939 (Benjamin I.); 1951, 1960 (Athenagoras I.); 1973, 1983 (Demetrios I.); 1992, 2002, 2012 (současný patriarcha Bartholomeo).
Poměrně složitý obřad popisuje koncem 19. století výrazně revidovaný Mega Euchologion („velká kniha žehnání“) vydaný v létech 1890, 1912 a 1960. Kromě modliteb obsahuje též postup přípravy myra. Je téměř doslova jakousi „kuchařkou“ či „lékopisem“ jaký se užívá v lékárnách při přípravě léků. Vždyť myro ekumenického patriarchátu obsahuje 57 složek!
Jakási „předpříprava“ probíhá již o Palmové neděli, kdy patriarcha žehná nádoby ve kterých se myro bude připravovat. Následující den na Velké pondělí ráno po skončení liturgie předem posvěcených chlebů začíná v kostele sv. Jiří žehnání. Jsou zde umístěny nádoby na myro, ingredience a další potřeby. Vše kropí požehnanou vodou. S hořící svící v ruce se dotýká každé nádoby, které obsahují popel z vyřazených ikon. Po naplnění nádoby pro přípravu olivovým olejem patriarcha zapaluje pod nádobou oheň, přidává malé množství požehnané vody a vína. Poté nástrojem připomínajícím pádlo myro míchá. Přitom čte novozákonní perikopu. Čtení perikop a míchání pokračuje nepřetržitě až do Velké středy. Služebníci se střídají – jak hierarchové, klérus patriarchátu (vč. nižšího kléru), tak klérus přespolní. Postupně jsou přidávány další ingredience (fyzikálně-chemicky se jedná o extrakci aromatických složek teplým olejem). V úterý se po liturgii (předem posvěcených darů) konají modlitby na ty, kteří dodali suroviny či peníze pro přípravu myra (některé aromatické přísady jsou velmi drahé). Ve středu dopoledne přidá patriarcha růžový olej, pižmo a další vonné oleje. Tento den je příprava ukončena. Provádí se filtrace do připravených nádob.
Na Velký čtvrtek po jitřní bohoslužbě konané v patriarší kapli sv. Ondřeje, po kompletním oblečení do liturgických rouch se patriarcha vydá průvodem z paláce do patriaršího chrámu. Přitom je doprovázen ostatními hierarchy. Vyzvánějí zvony. Patriarcha nese v průvodu malou nádobku s myrem. První z hierarchů nese alabastrovou nádobu a „novým“ myrem, druhý se „starým“. Ostatní hierarchové malé stříbrné nádobky s myrem, jež je žehnáno. 24 archimandritů nese ve dvojicích 12 stříbrných nádob s myrem. Během svaté liturgie po zvolání: „Z milosrdenství našeho velkého Pána“ odpovídá nejstarší archimandrita: „Ať můžeme vstoupit“ jsou kontejnery v rámci Velkého vchodu vneseny do oltáře. Na závěr anafory se shromáždění sklání a patriarcha myro žehná velkou eulogií.
Velky čtvrtek
Liturgie sv. Basila s (anticipovanou) večerní bohoslužbou se slaví ve čtvrtek ráno. Její součástí jsou čtení (paremije) večerní:
Ex 19,10–19 (příprava Paschy pod horou Sinaj)
Jb 38,1–23;42,1–5 (Hospodin Jobovi odpovídá z bouře a oblaku)
Iz 50,4–11 (třetí píseň božího služebníka)
Čtení v rámci liturgie:
Epištola: 1 K 11,23–32 (ustanovení večeře Páně)
Evangelium: Mt 26,1–20; J 13,3–17; Mt 26,21–39; L 22,43–45;
Mt 26,40–27,2 (synopse předvelikonočních událostí)
Namísto cherubínské písně se dnes 3× zpívá:
Za účastníka večeře své tajemné,
Synu Boží, přijmi mne dnes.
Neboť nezjevím tajemství nepřátelům tvým,
aniž políbení tobě dám jako Jidáš,
ale jako onen lotr vyznávám tebe:
„Rozpomeň se na mne, Pane,
v království svém.“
Na konci liturgie se (obvykle v katedrálních chrámech) koná mytí nohou.
Velký pátek
Ranní bohoslužba
Jitřní bohoslužba se čtením 12 evangelií se slaví obvykle ve čtvrtek večer (kanonický čas začátku je druhá hodina noční, čili 20 hod našeho času), ale může se slavit v pátek ráno. Evangelijní perikopy tvoří synopsi pašijového příběhu
J 13,31–18,1
J 18,1–28
Mt 26,57–75
J 18,28–19,16a
Mt 27,3–32
Mk 27,33–54
Mt 27,33–54
L 23,32–49
J 19,25–37
Mk 15,38–42
Jan 19,38–42
Mt 27,62–66
Po prvním až pátém evangelijním čtení to jsou vždy tři antifony (tj. žalmové zpěvy), malá ektenie (dialogická přímluvná modlitba) a sedálen (proměnný hymnus, při kterém se zpravidla sedí; dnešní den se ale během tohoto hymnu stojí, zatímco probíhá okuřování – po prvním sedálnu „velké“, po ostatních „malé“). Po šestém evangeliu se zpívají makarismy (blahoslavenství) se stichary, po sedmém žalm 51, po osmém trojpíseň z kánonu sv. Kosmy Majumského, po devátém hymnus „Vše co dýchá“ a čtyři stichary, po desátém hymnus Gloria a ranní ektenie, po jedenáctém velké okuřování s příslušnými stichary a po dvanáctém Trishagion.
V řecké církvi se po pátém evangeliu (a příslušných zpěvech) koná průvod s křížem, který je poté korunován a uctíván (pokleknutím na obě kolena a skloněním). Průvod navazuje na evangelijní zprávu o tom, jak Šimon z Kyrény pomáhá Ježíšovi nésti kříž.
Večerní bohoslužba s vynášením pláštěnice
O desáté hodině dne (16 hod našeho času) je kanonický čas pro začátek velké večerní bohoslužby s vynášením pláštěnice. Pláštěnicí se rozumí ikona těla zemřelého Ježíše napsaná na plátně. Součástí bohoslužby jsou tyto paremije (perikopy):
Ex 33,11–23
Jb 42,11–16 a Iz 52,13–15;53,1–12;54,1
1 K 1,18–2,2
Mt 27,1–38; L 23,39–43; Mt 27,39–54; J 19,31–37; Mt 27,55–61
Poté následuje zpěv stichar, při kterých kněz položí pláštěnici na prestor. Při zpěvu následujícího troparu kněz a jáhen vynáší plaštěnici průvodem na stůl uprostřed chrámu (boží hrob):
Šlechetný Josef, z dřeva sňav přečisté tělo tvé,
plátnem čistým je ovinul, a pokryv je věcmi vonnými,
ve hrob nový je položil.
Závěr troparu obsahuje velikonoční naději:
U žen myronosic v hrobě stanul anděl volající:
Myro je vhodné pro mrtvé,
Kristus však ukázal, že smrt a porušení mu nejsou vlastní.
Uzavírá se královská brána, zatahuje závěs a bohoslužba končí.
Velká sobota
Večerní bohoslužba
Večerní liturgie sv. Basila se koná na Velkou sobotu ráno. Prokomidie, vchody i čtení probíhá před pláštěnicí (u božího hrobu). Čte se celkem 15 paremijí:
1. Gn 1,1–13 (stvoření světa, prvé tři dny)
2. Iz 60,1–16 (nad Sijónem vzejde Hospodinova sláva)
3. Ex12,1–11 (hod beránka)
4. Jon 1,1– 4,14 (tj. celá kniha, tři dny Jonáš v břiše ryby, tři dny Ježíš v hrobě)
5. Joz 5,10 –15 (slavení Velikonoc v Gilgálu)
6. Ex 13,20 –15,19 (průchod Rákosovým mořem) Poté se zpívá modlitba s refrénem „Neboť se slavně proslavil!“
7. Sf 3,8 –15 (raduj se jásej celým srdcem, dcero jeruzalémská)
8. 3 Kr 17,8 – 23 (Eliáš u vdovy v Sareptě; v západních biblích je to 1 Kr 17,8 – 24).
9. Iz 61,10 – 62,5 (nové jméno oslaveného Sijónu)
10. Gn 22,1–18 (oběť Izáka)
11. Iz 61,1–9 (rok Hospodinovy přízně)
12. 4 Kr 4,8 –37 (Elíša a Šúnemanka; v západních biblích je to 2 Kr 4,8–37)
13. Iz 63,11– 64,5 (Hospodinova dobrota)
14. Jr 31,31– 34 (naděje obnovení Izraele)
15. Da 3,1– 23 (Tři mládenci v ohnivé peci)
Navazuje zpěv modlitby Tří mládenců s refrénem „Opěvujete a velebte Hospodina po všechny věky!“ Namísto Trishagionu se zpívá: „Kteřížkoli v Krista pokřtěni jste, Krista jste oblékli“ Následuje apoštol Ř 6,3 –11 a žalm 81, během kterého služebníci převlékají tmavá roucha za světlá. Při evangeliu se čte celá 28. kapitola Matoušova evangelia. Pokračuje liturgie sv. Basila s některými odchylkami pro období světlého (velikonočního) týdne případně padesátidenní (doby velikonoční).
Paschální jitřní bohoslužba
Po skončení velkosobotní půlnoční (kolem 1 hod v noci), při které je odnesena pláščenice na prestol (zůstává tam až do Padesátnice) se zhasne celý chrám. Předsedající ve světlém rouchu drží v levé ruce kříž a trojsvíčník, v pravé kaditelnici. Okuřuje prestol a 3× zpívá (s rostoucí intenzitou hlasu) tropar:
„Vzkříšení Tvoje, Kriste Spasiteli,
andělé opěvují na nebesích,
dejž, abychom i my na zemi
čistým srdcem Tebe oslavovali.“
Poté královskou bránou vchází do temného chrámu. Všichni si od něj zapalují svíce a vychází slavnostním průvodem před chrám, který obejdou. Růst intenzity světla probíhá v obráceném (a logičtějším) sledu, než na Západě. Světlo vycházející z oltáře roste a vychází mimo chrám.
Následuje liturgie, po které jsou žehnány pokrmy.
Účet existuje již
14 let 5 měsícůKoronavir, co k tomu může říct Bible?
Možná, že se pletu a špatně hledám, ale po vypuknutí pandemie nenacházím kvalifikované hodnocení situace z pohledu Bible. Čekal bych to zejména od katechetů a církevní hierarchie. Proto si dovoluji následující poznámku, která by mohla vyvolat diskusi na dané téma. Je pravda, že jsem zaslechl resp. četl poznámku, že P. Bůh nás trestá. Když se to takhle řekne, tak to může být zavádějící. Pokusme se na to podívat trochu logicky. Říkáme, že P. Bůh je milosrdný, spravedlivý a všemohoucí. Z všemohoucnosti plyne, že pandemii může zabránit, ale také nechat propuknout. Protože ji nechal propuknout, tak to ale znamená, že má k tomu důvod, možná hodně důvodů. První, co mne napadá je, že není spokojen s naším křesťanstvím, lépe řečeno s naším vztahem k Bohu. Omezím-li se na křesťanství, které je mi nejblíže, dá se toho nalézt opravdu hodně. Vyjmenuji jenom některé:
• Evangeliu nerozumíme, i když si myslíme, že ano. Dokladem toho jsou stovky denominací, kdy každá si myslí, že je ta pravá a přitom žádná z nich nemá na to od Ježíše doklad. Pakliže někdo evangelium nečte, je to jeho problém. Pakliže ho čte a nevidí to, je slepý. Ale za slepotu je také „běda“. Obávám se, že všechny denominace jsou zasaženy výraznou slepotou. Slepota sama o sobě přitom není hříchem (viz „Kdybyste byli slepí hříchu byste neměli, vy ale říkáte ´vidíme´, proto váš hřích trvá“. Logicky vzato hříchu předchází ´vidíme´ a s tím bychom měli bojovat. A na tohle doklad nedostaneme, i když ho budeme žádat. Zde platí Ježíšovo: „Jak to, že sami od sebe nerozeznáte?“ Z pohledu ´čistý – nečistý´ v novozákonním slova smyslu a také z pohledu problému ´vidíme´ otcem hříchu a utrpení je ono ´vidíme´ a maminkou je zase ta ´nečistota´. ´Nečistota´ dohromady s ´vidíme´ znamená, že člověk ztrácí soudnost v náboženské oblasti, která se prohlubuje, až dochází až k psychickým deformacím.
• Téměř 2000 let Ježíš vyzývá v evangeliu, abychom dělali Metanoia (změnili myšlení), ale místo změny myšlení křesťané množí modlitby a nabízejí Bohu půst.
• V evangeliu Ježíš nabízí obrovské sliby (Boží království, „Kdo bude věřit ve mne, bude dělat skutky jako já, dokonce ještě větší ….“, „uzdravujte nemocné, křiste mrtvé“, „o cokoli budete prosit ve jménu mém, dostanete“, „zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, cokoli byste chtěli, proste, a stane se vám“, „budete-li mít víru jako zrno hořčičné a řeknete-li moruši…“ aj.), které jsou ovšem podmíněné (i tím Metanoia). Bohužel to vypadá tak, že si chceme podmínky určovat my a ne se podřídit těm Ježíšovým. Ježíš říká: „Přijímejte Eucharistii pod obojím“, ale nám stačí v drtivé většině přijímání pod jednou. Výsledkem je, že nám byla Eucharistie odňata, i když dočasně.
• Kvalitní víra dle Ježíše (viz setník z Kafarnaum, krvotoká žena, Syrofeničanka) je něco jiného, než je naše běžná představa. Často si mnozí lidé vystačí s tím, že řeknou: „Já věřím, že Bůh existuje“. Ale to věří také satan.
Je toho hodně a stačí se jen nad problémem více zamyslet. Takže stručné shrnutí na bázi Bible by mohlo vypadat takto: 5M 28 a 5M 30 – „Budeš-li dodržovat všechny mé doporučení, budeš se mít dobře. Nebudeš-li dodržovat, budeš se mít špatně (i mor je tam uveden)“, Ř1 – „Nestáli o správné poznání Boha a proto je Bůh vydal“, Lk 13,5 – „Věž v Siloe“.
Člověk dostal od Boha svobodnou vůli. Může Boha přijmout a řídit se jeho doporučeními, které jsou perfektně promyšlené a mít se dobře, nebo může Boha odmítnout, ale také musí vzít na sebe zodpovědnost za své konání. Člověk má na výběr. Kdo nám zaručí, že koronavir není další vážnou připomínkou toho, že Bůh s námi není spokojen? Těch připomínek už bylo v dějinách hodně a kolik lidí na to doplatilo životem. Pokud si někdo, nebo nějaké společenství myslí, že je v pořádku, dle Ježíše (Jan 10,37: „Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi“) mám právo požadovat doklad.
Pavol Mikula
Účet existuje již
11 let 11 měsícůNetroufám si na názor proč
Netroufám si na názor proč koronavirus a jakou má souvislost s Božím (po katolicku) dopuštěním. Před jeho vypuknutím jsem se znepokojovala pro mnoho věcí. Budoucností, válkami, okupacemi, politickou situací u nás, stavem církve. Dnes v karanténě jsme přišli na to, že nepotřebujeme tak moc věcí a to nejen fyzické povahy. Obejdeme se dokonce bez přítomnosti na bohoslužbě, bez fyzického společenství církve, přátel. Nyní trochu více víme, jaké je to být spoutaný celoživotní těžkou nemocí fyzickou, psychickou. Pomoc starým a nemocným považujeme za samozřejmost, lékaři, zdravotní sesty, prodavačky, hasiči jsou nyní ctěnou profesí. Zlepšilo se životní prostředí v nejhorších částech světa. Obrací se naše myšlení, sjednocujeme se. I pokud to bude jenom dočasné, je to velká zkušenost pro tyto generace. Víra bez skutků je mrtvá, řekl někdo, kdo ví. Skutky jsou to, o co vždy jde ve světě i v církvi. Již ve Starém zákoně se Bůh zlobí a sděluje svému lidu, jak se mu hnusí oběti, které mu vystrojují. Děláme stejné chyby, které Ježíš vyčítal tehdejším znalcům zákona. Až příliš jsme se zaměřili na to, co si myslíme, že Bohu udělá radost, na to, co si myslíme, že nám pomáhá, na to, co považujeme za správné. Pokud i nyní zůstane církev rozdělená, (včetně vnitřního rozdělení katolické církve), stojící na svých jistotách, nebudeme k užitku, natožpak solí, budeme jen k smíchu těm, co činí. Nejde o víru takovou, makovou, či žádnou, jde o to, co je uvnitř nás všech. Nyní vnímá celý svět, že je na jedné lodi. A církev je na jedné lodi se světem. Pokud se bude vznášet v pomyslném balónu své nadřazenosti nad ním, může přehlédnout, jak Ježíš kráčí po zemi mezi svým lidem.