Podobenství na počátku 16. kapitoly evangelia podle Lukáše je pro výklad jedním z nejobtížnějších textů. Patří do skupiny tzv. „nemorálních" podobenství. Vyhýbali se mu dokonce i takoví velikáni, jako byl Martin Luther. Církevní otcové podobenství většinou pomíjeli a své výklady soustředili na výroky o mamonu (verše 9-13). Text je problémem pro mnohé křesťany dodnes a to po stránce etické a dogmatické. Kladou si totiž otázku, jak je možné, aby Ježíš, o němž věříme, že je bezhříšný, mohl vůbec něco takového říci a zda to řečené mohl myslet vážně.1