Na útok střelce na Filosofické fakultě UK v Praze na sklonku roku 2023 reagovaly církve řadou bohoslužeb s připomínkou obětí na místní i celostátní úrovni.
Milosrdenství (v podobě např. tradičních skutků milosrdenství) tvoří hlavní tradiční akcent křesťanské služby a charitativní činnosti. Vedle něj dnes ovšem mnohem více vystupuje do popředí také prvek spravedlnosti, která ostatně v křesťanském chápání vždy představovala nezbytný pendant lásky. Tento pozoruhodný posun v chápání diakonického poslání církve má celou řadu souvislostí.
V adventu 2021 spatřil světlo světa po více než 40 letech od vydání posledního obdobného díla nový Evangelický zpěvník. Zahrnuje 789 položek a je výsledkem 17 let trvajícího úsilí přípravné komise, která v Českobratrské církvi evangelické pracovala pod vedením Miloslava Esterleho. Publikace si jistě zaslouží hlubší pozornost z hlediska hymnologického. Zde se chceme omezit pouze na stručnou liturgickou reflexi.
Je dobře, že se na stránkách Getseman (i jinde) rozbíhá tolik potřebná diskuse nad reakcemi církví na nouzový stav, který přinesl řadu omezení, ale také příležitostí a výzev. Jednou z nich je bytostná teologická otázka po tom, co dělá církev církví. Nejednorozměrnost odpovědí bývá v ekumenické šíři v posledních desetiletích obvykle zodpovídána pomocí teorie konstitutivních znaků církve (církev se uskutečňuje v bohoslužbě, svědectví, diakonii, případně společenství).
Evangelická liturgická iniciativa Coena zve na již druhý letošní studijní den, který se uskuteční v pátek 25. října 2019 v bývalém augustiniánském klášteře v Táboře.
Kniha „Luther – finále středověké zbožnosti“ profesora Jaroslava Vokouna přináší na prahu reformačního jubilea portrét německého reformátora, který proměňuje jeho tradiční obraz v českém prostředí.
Na začátku května 2015 jsme se v sedmičlenné skupině lidí z chrásteckého evangelického sboru vydali navštívit partnerskou farnost reformované církve ve švýcarské Basileji. Rád bych se podělil o několik dojmů z tohoto setkání především z liturgického hlediska.