Pojem „postmoderna", jímž se označuje vznik nového společenského paradigmatu, zahrnuje celou škálu rozmanitých jevů. Mezi ně patří na jedné straně návrat k neinstitucionalizovanému, v extrémních případech fundamentalistickému „posvátnu", na druhé straně výskyt nového, bojovného a netolerantního ateismu. Postoj tohoto nového ateismu vůči náboženskému cítění a jeho projevům je jednoznačně kritický a odmítavý. To jde až tak daleko, že je náboženské cítění hodnoceno jako velké zlo nebo chorobné jednání.