Pavel Filipi: Po
ekumenickém chodníku, Příručka ke vztahům a možnostem
spolupráce mezi církvemi, vydala ČCE v nakladatelství Kalich,
Praha, 2008, 88 str. (vč. 10 příloh)
Fundovaná příručka
má sloužit kazatelům, presbyterům i dalším členům
Českobratrské církve evangelické k rozvíjení ekumenických
vztahů zejména s římskokatolickou církví. (Vztahy s jinými
protestantskými církvemi představují mnohem menší problém.)
Obdobně poslouží i římským katolíkům, i když je autor v
hodnocení římskokatolických ekumenických deficitů až příliš
mírný.
Do Rumunska jsem
odjížděl s očekáváním poznat blíže pravoslaví v zemi kde je
většinovým náboženstvím, v zemi, která s námi sdílí
základní civilizační hodnoty (člen NATO a nově i EU). Poznání
bylo navíc usnadněno ekumenicky i národnostně vstřícným
prostředím Mezinárodního ekumenického sdružení. Z liturgie lze
poměrně přesně vyčíst obraz slavícího shromáždění,
vytvořit si názor na víru jeho jednotlivých členů. V pravoslaví
to platí dvojnásobně, neboť liturgie je zde zcela dominantním
projevem života církve.