Mariánské teologie představují v 21. století zajímavou výzvu pro systematickou teologii. Je tomu teprve 58 let, co bylo nanebevzetí Panny Marie vyhlášeno v katolické církvi jako nepochybné dogma. Zatímco se někteří teologové jako Karl Rahner vyslovili pro trvalý teologický význam Mariina nanebevzetí, protože v něm viděli důkaz pro víru ve vzkříšení těla1, ptali se jiní, zda výrok, že Maria byla vzata do nebe s tělem a duší, je moudrý a v moderním světě relevantní.