Události, které jsou
stále ještě velmi živé, nejen v paměti starší generace,
bývají často událostmi bolestivými, za kterými se raději
dělává tlustá čára s rčením, že je potřeba jít dál a
nežít v minulosti.
V práci se zamýšlím
nad problematikou soukromého vlastnictví, jak byla pojímána
v novověkých dějinách obou hlavních křesťanských tradic
evropského Západu. Dále se pokusím vystihnout posuny v katolickém
i protestantském táboře a, je-li to možné, představit to shodné
na obou stranách, tedy to, co bychom dnes mohli představit jako,
ne-li přímo křesťanský, pak většinový křesťanský přístup
k majetku.
V prostředí, v němž
se utvářelo židovské náboženství, byla chápána válka v úzké
souvislosti s náboženstvím. Ve válce byla v sázce čest
národního boha. Pohled Starého zákona (SZ) je však od pojetí
okolních národů odlišný.
Ve své
práci se zamyslím nad problematikou soukromého vlastnictví, jak
byla v novověkých dějinách obou hlavních křesťanských
tradic evropského západu pojímána. Dále se pokusím vystihnout
posuny v katolickém i protestantském táboře a, je-li to
možné, představit to shodné na obou stranách, tedy to, co bychom
dnes mohli představit jako, ne-li přímo křesťanský, pak
většinový křesťanský přístup k majetku.