Konkrétní komuniální církev je neopakovatelná
cesta, je dějinami církve v malém, místem života Ducha v Božím
příběhu1
nás lidí, tedy v Božím životě s konkrétní skupinou Jeho
lidu.
.Svou prací člověk obvykle živí sám sebe a příslušníky své
rodiny, je ve spojení se svými bratry a slouží jim, může uskutečňovat
opravdovou lásku a účastnit se společného díla na zdokonalení Božího stvoření.
Ano, jsme dokonce přesvědčeni, že se člověk svou prací obětovanou Bohu
Úkol, který si tato krátká studie klade, je seznámit čtenáře heslovitě s jedním
okruhem výsledků práce zřejmě nejvýznamnějšího současného myslitele
v oblasti managementu, Petra F.
Cílem práce je náhled na historii vztahu psychoanalýzy a křesťanství, pokus o kategorizaci typů těchto vztahů a hodnocení, zda a jak se tyto typové vztahy vyvíjí nebo nabývají na významu na úkor jiných.
Vztah psychoanalýzy a křesťanství je v práci ilustrován na základě příslušných textů nebo fragmentů textů psychoanalytických autorů, církevních představitelů či publicistů - křesťanů. Takový přístup byl zvolen pro nedostatek jiných relevantních podkladů. I samotný přístup zabývat se texty psychoanalytiků či křesťanů se může ovšem jevit jako mozaikovitý: textů v této oblasti je mnoho s různou mírou dostupnosti, a v práci se proto opírám spíše o vybrané ilustrace.
V tomto článku chceme nabídnout další z volné série úvah o možnostech inspirace křesťanů v psychoanalytické tradici. Chceme přitom hovořit o křesťanství tak drahých skutečnostech, jakými jsou víra a naděje.
Jistě není obtížné souhlasit s tím, že dění víry a naděje není omezeno mantinely křesťanského náboženství. Lze ale takové dění najít v díle S. Freuda, člověka považovaného za prototyp kritika křesťanství?
Nynější verze textu představuje po jakémsi „programovém prohlášení“[1]další krok na cestě, jejímž přáním je přispět na půdě křesťanství k větší vlídnosti vůči psychoanalytické tradici založené Sigmundem Freudem.
Jedním z bezprostřednějších důvodů, proč text vznikl, je to, že o tématu nepíšíti, kteří mne k němu přivedli: