Přejít k hlavnímu obsahu
Domů

Hlavní navigace

  • Archiv čísel
  • Knihy
  • Redakce
  • Předplatné
  • Vyhledávání
Menu uživatelského účtu
  • Přihlásit se

Drobečková navigace

  1. Domů

139 - květen 2003

autor
Redakce

 

Kazatelna - německá renesance

Kazatelna

Již od 4. století se v basilikách objevují místa určená pro přednes mluveného slova. Na rozhraní mezi presbyteriem a lodí, v těsném spojení s chórovou mřížkou, stály jeden nebo dva ambony. Šlo o prostě zdobené, vyvýšené čtenářské pulty sloužící k četbě z Písma. Z jižního ambonu (z pohledu shromážděného lidu vpravo) byla čtena epištola a ze severního evangelium. Rozdělení chrámového prostoru na epištolní a evangelijní stranu je v terminologii dodnes užíváno. Následnou homilii přednášel biskup ze svého vyvýšeného sedadla v apsiděv ose basiliky (catedra honoris). Biskup kázal vsedě, což vyjadřovalo jeho učitelskou autoritu.

Význam homilie v raném středověku upadá a její renesance nastává ve 13. století s nástupem kazatelských řádů, zejména dominikánů a františkánů. Jako odpověď na změněné požadavky, jimž přestalo vyhovovat sedadlo předsedajícího coby místo, z nějž je kázání přednášeno, dochází ke vzniku zvláštního architektonického útvaru - kazatelny, která je umístěna, v závislosti na velikosti kostela, při vítězném oblouku či uprostřed lodi. Kazatelna je malý vyvýšený prostor podpíraný soklem, ohraničený zábradlím - poprsní, završený akustickou stříškou a přístupný úzkým schodištěm. Kazatelna byla jedním z míst, na něž se v pozdním středověku soustředila pozornost umělců, zejména kameníků, řezbářů a sochařů. Z kazatelen se stávají bohatě architektonicky tvarované objekty ozdobené množstvím reliéfů a soch, jejichž obsah je významově spjatý s funkcí kazatelny (často se objevují evangelisté, holubice Ducha sv. či podobenství o rozsévači...). V baroku dokonce vznikají specifické (většinou řezané) kazatelny ve tvaru obecně sdílených symbolů. Nejznámější jsou tzv. Schiffkanzeln - kazatelny ve tvaru lodi, které vycházejí z epizody Ježíšova kázání z loďky (L 5,3). Zajímavý příklad takovýchto barokních metamorfóz nalezneme v Mnichovicích, kde se objevuje kazatelna ve tvaru velryby jako připomínka příběhu nehodného proroka Jonáše, kterého neochota kázat přivedla až do útrob mořské obludy.

Kazatelna, ve svých základních, prostých tvarech, je důležitou součástí kostelního interiéru také u protestantských, zejména evangelických církví. Důraz na slyšení božího slova zde vedl k umístění kazatelny do samotného významového centra prostoru, na střední osu do blízkosti oltáře, s nímž někdy dokonce srůstá v útvar tzv. oltářní kazatelny.

Ve druhé polovině 20. století dochází jak v katolické (vlivem II vatikánského koncilu), tak v protestantských církvích k odklonu od tradičních forem kazatelny a k novému prosazování prostého čtenářského pultu, jako návratu k formě starokřesťanského ambonu, umístěného doprostřed shromáždění v těsném vztahu s oltářem. Tato disposice totiž nejlépe vyhovuje pojetí bohoslužby jako hostiny kolem dvou stolů - stolu božího slova a stolu eucharistického.

Jan Klípa

  • Entropie ›
  • Verze pro tisk
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Obsah čísla

  • 139 - květen 2003
    • Entropie
    • Eucharistie jako svátost církevní jednoty
    • Jen polovina hostiny, a ještě včerejší chleba
    • Ohlédnutí za Velikonocemi
    • Nová papežská encyklika Ecclesia de Eucharistia
    • „Římskokatolický ekumenismus” ve slepé uličce?
    • David Livingstone (1813 – 1873)
    • Anafora sv. Marka
    • Ekumenické kalendárium - květen
    • Sloupec na obálce