Přejít k hlavnímu obsahu
Domů

Hlavní navigace

  • Archiv čísel
  • Knihy
  • Redakce
  • Předplatné
  • Vyhledávání
Menu uživatelského účtu
  • Přihlásit se

Drobečková navigace

  1. Domů

126 - březen 2002

autor
Redakce

 

Josef Gočár: Kostel sv. Václava v Praze - Vršovicích, 1930

Kostel sv. Václava ve Vršovicích je druhou velikou realizací nové katolické sakrální architektury v meziválečné Praze. Specifické zadání architektonické soutěže bylo podmíněno svažitým terénem náměstí, který znemožňoval tradiční východo-západní orientaci, a požadavkem pěti velkých oltářů. Komise posuzující návrhy, kterou tvořili architekti, teoretici a církevní hodnostáři, zasedla na konci r. 1927. Výsledky této první soutěže, v níž nebylo uděleno nejvyšší ocenění, dobře odrážejí dobovou situaci na poli sakrální architektury. Zatímco někteří tradicionalističtí opozdilci ještě navrhovali historizující stavby (kteréžto návrhy komise smetla ze stolu s odůvodněním historika umění a profesora křesťanské archeologie Jaroslava Cibulky, že „nelze již zašlých slohů křísiti"), většinu ovládal jako stavební materiál železobeton, jehož propagátorem v oblasti chrámové architektury se stal Francouz August Perret.

Ačkoli druhá cena byla udělena projektu Josefa Gočára, porotu zaujal zejména návrh autorské dvojice Wachsmann - Smetana, jejichž spiritualizující návrh počítal s vysokou parabolou střechy a zcela prosklenými bočními stěnami. Vítězný Gočárův návrh z druhého kola soutěže převzal užití prosklené stěny v závěru presbytáře a parabola ovládla celý kónický, lehce se sbíhající prostor. Tento motiv umožnil Gočárovi logicky zasadit všech pět oltářů na pohledové osy interiéru. Nakonec ještě architekt obohatil siluetu kostela o svůj oblíbený prvek stupňovité pyramidy jak v úrovni podlahy, tak ve sféře střechy.

Stupňovité uspořádání mělo zdůraznit aktivitu ducha. Jak napsal v téže době Romano Guardini:„Když vystupujeme po stupních, tu nestoupá jenom noha, nýbrž celé naše bytí; také svým duchem vystupujeme." Tento dvojí pohyb - hloubkově sbíhavý a výškově rostoucí, kterým Gočár postihnul hlavní ideje ovládající utváření liturgického prostoru, spolu s interiérem zalitým jasným, přirozeným světlem, učinil z vršovického chrámu stavbu právem obdivovanou dobovou kritikou a zároveň architekturu nemalého uměleckého ohlasu.

Jan Klípa 

 

  • Břímě neexistence hříšnosti ›
  • Verze pro tisk
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Obsah čísla

  • 126 - březen 2002
    • Břímě neexistence hříšnosti
    • Soudobá teologie podle Hanse Künga
    • Změny na Katolické teologické fakultě UK
    • Jeden Pán, jedna víra, jeden křest
    • Poklad v hlinených nádobách – myšlienky a úvahy s Jeruzalema
    • V kterém z izraelských Blaníků přespává autorita prvého krále Izraele?
    • Povolání Natanaele
    • Uctívání kříže – střed velkopáteční liturgie
    • Průběh slavnosti jako znamení: Stavba velikonoční vigilie
    • Rozvrh letního semestru bakalářského studia teologie křesťanských tradic ETF UK
    • Pozvánka na akce Institutu ekumenických
    • Velikonoční Triduum jako příležitost pro obnovu liturgie
    • Zprávy