Přejít k hlavnímu obsahu
Domů

Hlavní navigace

  • Archiv čísel
  • Knihy
  • Redakce
  • Předplatné
  • Vyhledávání
Menu uživatelského účtu
  • Přihlásit se

Drobečková navigace

  1. Domů
  2. 274 - září 2015

Otto Hermann Pesch stále aktuální

autor
Dorothea Sattlerová

Osmého září 2014 skončila životní pouť O. H. Pesche, teologa, jenž byl od počátku svých studií orientován ekumenicky. Narodil roku 1931 v Kolíně n. R., koncem padesátých let vstoupil do dominikánského řádu, teologii a filosofii studoval ve Walbergu u Bonnu a v Mnichově. Byl hluboce ovlivněn teologií Heinricha Friese (1911–1998) – s ním prožil významné reformní období Druhého vatikánského koncilu (1962–1965) a opíral se o něho i při psaní disertace na téma Teologie ospravedlnění u Martina Luthera a Tomáše Akvinského (1967). Dominikánský řád v Peschovi brzy viděl budoucího učitele systematické teologie. Tyto plány změnilo Peschovo setkání s Hedwigou Schwarzovou; vystoupil z řádu a oženil se s ní. Dcera Anja byla jeho celoživotní radostí a v pozdějších letech rád hovořil o svých vnučkách žijících v Norsku – litoval, že jsou tak daleko. Jeho umělecky velmi nadaná žena zemřela ve věku 61 let a je pochována v Hamburku – v městě, kde Pesch v letech 1975–1998 přednášel na Evangelické teologické fakultě kontroverzní teologii. V té době také vznikla jeho významná díla věnovaná dějinám reformace a vatikánskému koncilu.

Po odchodu na „odpočinek“ se Pesch vrátil do Mnichova a neúnavně pokračoval v práci: vydal několikasvazkovou ekumenicky zaměřenou Katolickou dogmatiku (2008–2010) a působil jako žádaný řečník v menších i větších společenstvích v Německu i v zahraničí. Několik fakult mu udělilo svůj čestný doktorát. Již od osmdesátých let byl členem ekumenické pracovní skupiny evangelických a katolických teologů – dnešní stav názorového přiblížení mezi luterány a římskými katolíky by bez jeho významného přispění nebyl myslitelný.

Při slavení eucharistie nebo při liturgii večeře Páně se Pesch ochotně zapojoval i jako varhaník. Možnost eucharistického společenství všech pokřtěných u stolu Páně považoval vzhledem k dosažené ekumenické konvergenci za dobře odůvodněnou – byl přesvědčen, že jedinou překážkou společného eucharistického stolování je neochota myslet. O to větší starost mu dělala skutečnost, že mezi katolickými teology prakticky nejsou mladí lidé se zájmem o studium dějin reformace.

Otto Hermann Pesch byl mimořádně nadaný rétor: jeho knihy se skvěle čtou, i když se zabývají nejsložitějšími tématy. Náročné myšlenkové postupy stále znovu přerušuje anekdotickými vsuvkami. Vždycky mu šlo o to, zprostředkovávat teologické vědění jazykem srozumitelným co největšímu počtu lidí. Jeho díla jsou informativní a při veškerém úsilí o precizní vyjadřování zároveň v dobrém slova smyslu zábavná a napínavá, protože dokáže podat výklad názorně a s humorem. V neposlední řadě je i to důvod, proč řada jeho knih vychází opakovaně. Následující řádky chtějí některá z Peschových děl představit a charakterizovat.

Vycházeje z poznatků své velmi obsáhlé disertace k nauce o ospravedlnění u Marina Luthera, konfrontuje Pesch ve své knize Svoboda jako milost [Frei sein aus Gnade, 1983] tradiční svědectví s novodobými přístupy k antropologickým otázkám. Kromě rekapitulace Luthera a Tomáše zahrnuje do svého uvažování i Augustinovu dobu. Tímto způsobem se mu daří vést rozhovor s teologickými mysliteli tří epoch: starověku (Augustin), středověku (Tomáš Akvinský) a raného novověku (Martin Luther). Téma napětí mezi lidskou svobodou a Boží milostí rozebírá vědomě na pozadí úsilí moderního člověka o autonomii. Pesch dokládá, že otázky formulované v novověku byly obsaženy již v konceptech minulosti. Zároveň je schopen partnera v rozhovoru vtáhnout do (fiktivní) ekumenické disputace o tématech jako hřích, ospravedlnění, milost, svoboda a jistota spásy. Oficiální věroučné výpovědi – zejména teologické postoje Tridentského koncilu – jsou přitom v pozadí stále přítomny. Toto Peschovo průkopnické dílo připravilo půdu pro pozdější ekumenické dorozumění v otázkách nauky o ospravedlnění tím, že do této kontroverzní tématiky nově vneslo dvě souřadnice: víru v Boha a etiku.

Otto Hermann Pesch proslul jako jeden z nejlepších lutherovských badatelů z řad římskokatolických teologů po Druhém vatikánském koncilu – mezi jeho předchůdci a částečnými současníky byli Joseph Lortz, Erwin Iserloh, Peter Manns – a autor velice zdařilého spisu Cesty k Lutherovi [Hinführung zu Luther, 1982]. V úvodním „Varování čtenáři“ říká, co je jeho cílem: jednak představit hlavní Lutherova témata teologicky odborným a zároveň obecně srozumitelným způsobem, jednak je představit bez ohledu na konfesní dělicí linie. Obojí se mu podařilo. Hned na začátku informuje o stavu lutherovského bádání a v poznámkách pod čarou, vložených komentářích a připomínkách na okraj dává nahlédnout do svého obsáhlého vědění; podrobné informace důležité pro výzkum poskytuje v dodatcích, určených odborníkům. Četné především životopisné podrobnosti umožňují nahlédnout do Lutherovy osobní situace a ukazují jej uprostřed jeho starostí a nadějí v sympatickém světle. K životopisným oddílům knihy, sledujícím chronologii Lutherova života, připojuje Pesch kapitoly zaměřené tematicky. Přitom se postupně zabývá všemi podstatnými otázkami, jež se v diskusi ekumenické teologie s Lutherem objevují dodnes – jako je „svoboda křesťana“, člověk „spravedlivý a hříšný zároveň“, vztah mezi vírou a láskou, jak rozumět hlásání slova a slavení svátostí. Svoji interpretaci nakonec Pesch soustřeďuje na učení o ospravedlnění s cílem nově objevit Luthera pro křesťanskou ekumenu jako společného učitele společného křesťanského učení. Pro mnoho římskokatolických křesťanů byla kniha Cesty k Lutherovi četbou klíčového významu a zůstává jí i v současnosti.

Když se Pesch v osobních rozhovorech vracel k tomu, jak probíhala jeho publicistická činnost, připomínal potíže, na něž při uplatňování svého pojetí dějin a závěrů Druhého vatikánského koncilu narážel na počátku devadesátých let (1993). Zprvu se nenašlo jediné nakladatelství, které by mělo zájem o text s názvem Das Zweite Vatikanische Konzil (1962–1965). Vorgeschichte – Verlauf – Ergebnisse – Nachgeschichte. Jakmile však byl jednou uveřejněn, rychle následovala další vydání. Toto Peschovo dílo, jehož základ tvoří jeho přednášky z Hamburku, chronologicky popisuje průběh koncilu a shrnuje jeho obsah. V době, která se na koncil ještě nezaměřovala tak jako pozdější jubilejní léta 2003 či 2013, to mělo nenahraditelný význam pro celou generaci: kdo koncil sám nezažil, byl přímo vtažen do atmosféry oné přelomové epochy. Zároveň je vidět, před jakými problémy stála římskokatolická církev v devadesátých letech 20. století. Nejedna otázka, kterou Pesch formuloval, existuje dodnes – např. hledání přiměřených forem biskupské kolegiality či otevřené téma Boha v rozhovoru s přesvědčenými atheisty.

Peschovým největším přáním bylo uveřejnit celkové shrnutí svých celoživotních teologických poznatků. To se mu podařilo v díle Katolická dogmatika na základě ekumenické zkušenosti [Katholische Dogmatik aus ökumenischer Erfahrung, 2008–2010]. První díl s podtitulem „Dějiny člověka ve vztahu k Bohu“ bylo nutno rozdělit do dvou svazků; následoval díl druhý s podtitulem „Dějiny Boha ve vztahu k člověku“. Pesch zachovává postup známý z dogmatiky a člení své úvahy do jednotlivých traktátů na témata: učení o Božím slovu, christologie, antropologie, učení o stvoření, trojiční teologie, nauka o církvi, nauka o svátostech, eschatologie. Důsledně přitom odkazuje na antropologické souvislosti, biblické prameny a svědectví ze všech tradičních konfesí; bohaté jsou rovněž odkazy literární. Toto dílo zůstane nadlouho pramenem ekumenicky platných teologických poznatků.

Do posledního ze tří svazků své Katolické dogmatiky mi O. H. Pesch vepsal: „Dále viz Kaz 12,12.“ – Tam stojí: „Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.“ V souladu s jeho názory připojuji zde následující verš: „Závěr všeho, co jsi slyšel: Boj se Boha a zachovávej jeho přikázání.“ (Kaz 12, 13) Poslední dny svého pozemského života si Pesch přál strávit v tichu nejužšího rodinného kruhu. Otevřeně mluvil o tom, že pro případ smrti už všechno naplánoval. Nepřál si dlouhé projevy nad hrobem. Jistě by souhlasil s tím, že jeho památku nejlépe zachováme, budeme-li číst jeho teologické spisy. Když se zabýval plány na rok 2017, říkal, že ovšem neví, bude-li ještě naživu. V posledním roce života byl v tom ohledu stále plný naděje a energie.

O. H. Peschovi velmi záleželo na tom, aby bylo slyšet Lutherův hlas i v římskokatolické církvi. V předmluvě ke svým Cestám k Lutherovi připomíná, že se Luther na sklonku života loučil se svými čtenáři slovy „Děj se vůle Páně“ a doporučoval jim četbu svých textů. Možnost vytvářet si svobodně a s Božím požehnáním vlastní názor je veliké dobro – nejen v tom byli Pesch a Luther zajedno. Kéž Otto Hermann Pesch odpočívá v pokoji, kéž jeho život dojde naplnění. Děj se vůle Páně!

Z Concilia přeložila Helena Medková

České překlady knih Otto Hermanna Pesche:

Svědectví o víře. Praha : Vyšehrad, 2014.

Desatero božích přikázání. Praha : Vyšehrad, 2013.

Cesty k Lutherovi. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999.

Existuje? : poznání Boha dnes. Praha : Vyšehrad, 1998.

Základní otázky katolické víry. Praha : Vyšehrad, 1997.

Druhý vatikánský koncil : 1962–1965 : příprava, průběh, odkaz. Praha : Vyšehrad, 1996. (2. vydání 2014).

Za zmínku rovněž stojí dvě přednášky z jeho návštěvy ČR v říjnu 1997:

PESCH, Otto Hermann. Služba Petrova nástupce ve 21. století: ekumenická perspektiva. Teologická reflexe. 1998, s. 7–19. (přednáška z Prahy 16. října 1997)

PESCH, Otto Hermann. Živý koncil: účinky a úkoly Druhého vatikánského sněmu. Teologický sborník. 1998, s. 60–67. (přednáška z Brna 17. října 1997)

 

  • ‹ Radikální konstruktivismus – nenápadná ideologie naší doby
  • Nahoru
  • První vize Hadewijch z Brabantu ›
  • Verze pro tisk
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Obsah čísla

  • 274 - září 2015
    • Hadewijch z Brabantu
    • Zprávy
    • Žít v pravdě. Význam Jana Husa pro dnešek
    • Mistr Jan Hus a Druhý vatikánský koncil
    • Radikální konstruktivismus – nenápadná ideologie naší doby
    • Otto Hermann Pesch stále aktuální
    • První vize Hadewijch z Brabantu
    • Giorgio Agamben: inspirujte se svatými Benediktem a Františkem
    • Papež na hranici Evropy