Přejít k hlavnímu obsahu
Domů

Hlavní navigace

  • Archiv čísel
  • Knihy
  • Redakce
  • Předplatné
  • Vyhledávání
Menu uživatelského účtu
  • Přihlásit se

Drobečková navigace

  1. Domů

251 - léto 2013

autor
Jan Spousta

Výročí ve změněné době

Letos si čeští křesťané připomínají dvě kulatá výročí. Roku 863, tedy před 1150 lety, přišli na Velkou Moravu řečtí misionáři Konstantin (Cyril) a Metoděj. Hlasatelé křesťanské víry, překladatelé bible a jiných náboženských textů a zároveň tvůrci slovanské kultury, zakladatelé literatury psané slovansky. A roku 1613, před 400 lety, vyšlo poslední bratrské vydání Bible kralické, čímž byl tento klíčový překlad Písma do češtiny dotvořen a uzavřen.

Obě výročí spojuje důraz na Slovo (s velkým i malým S), Písmo (s velkým i malým P) a Ducha (s velkým i malým D). Cyril s Metodějem i kraličtí dobře věděli, že „víra z slyšení, slyšení pak skrze slovo Boží,“ jak stojí v listě Římanům. A zároveň věřili, že „litera zabijí, ale Duch obživuje,“ takže nechtěli, aby jejich – jakkoli nesmírné – výkony jazykové a překladatelské zastínily to podstatné: otevřít se Duchu Ježíše Krista.

A právě proto by asi nechtěli, abychom dnes zůstali jen u výročí a u konzervativně-nostalgického snění o starých dobrých časech. Doba se změnila. Z hlediska náboženství se za posledních 150 let nálady a postoje proměnily asi víc než za zbylých tisíc let, které nás dělí od soluňských bratří.

Tím vzniká otázka, jak se tato změna může a má projevovat na našem životě v křesťanských společenstvích. První část tohoto letního dvojčísla Getseman se věnuje některým tématům z tohoto okruhu.

Amerika je v mnoha ohledech laboratoří křesťanství. Nikde jinde asi nenajdeme tak pestrou změť různých církví a praxí, takovou náboženskou kreativitu a proměnlivost. Teresa Bergerová se ve svém článku očima Evropanky dívá na nejpočetnější denominaci v USA, katolickou církev, a uvažuje, jaké poučení si z ní lze vzít. Její závěry jsou (zcela správně) trochu skeptické, ale zajímavé.

Filip Härtel se věnuje jednotě církve a dochází k tomu, že z jistého hlediska tato jednota už existuje, může a má se projevovat a nezávisí na organizačním spojení.

A konečně zde je rozsáhlý text Ireny Kopicové Liturgie malé obce. Vychází z autorčiny zkušenosti s životem malé „nekostelní“ římskokatolické obce Společná cesta, jež je přímou dědičkou části podzemní církve z dob komunismu. Líčí různé aspekty liturgie této obce, jež se koná velmi civilně v obyčejném bytě kolem stolu; a tím umožňuje se zamyslet, jaké výhody a nevýhody má toto uspořádání ve srovnání s tradiční chrámovou bohoslužbou.

Druhá část tohoto čísla, složená ze dvou textů, se věnuje zakončení (a také aktivnímu ukončení) lidského života, smrti. První text pochází od René Milfaita a je nadepsán Lidská důstojnost a konec života. Shrnuje stanoviska církví a lékařské etiky především k otázce, kdy se nevyléčitelně nemocnému člověku může vysadit léčba. V době, kdy u Čechů stále stoupá přijatelnost eutanazie, je velice dobré si ujasnit tenkou linku, která dělí vraždu od snahy netrápit umírajícího zbytečně.

A konečně Milan Cisarik uvažuje nad trestem smrti. Jeho závěr je spíše americký než evropský: trest smrti pro lidi jako masový vrah Breivik je přípustný.

  • Cornelius Jansen ›
  • Verze pro tisk
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Obsah čísla

  • 251 - léto 2013
    • Cornelius Jansen
    • Zprávy
    • All Are Welcome! - Všichni jsou vítáni!
    • Má smysl mluvit o jedné církvi?
    • Liturgie malé obce - 1. část
    • Liturgie malé obce - 2. část
    • Liturgie malé obce - 3. část
    • Lidská důstojnost a konec života
    • Trest smrti