Nepsané morální normy udivují svou proměnlivostí: Kolik jen bylo v různých kulturách názorů na to, jak se mají správně vychovávat děti či které části těla je slušné zakrýt oděvem! Ale zároveň jsou pozoruhodné i svou nesmírnou stálostí: Naprostá většina lidí všech dob a všech zemí by se asi shodla, že je dobré být pravdivý, věrný, statečný, a že naopak není správné svévolně poškozovat bližní. Výjimky se jistě najdou, ale jsou děsivé a nelidské právě i tím, jak se vymykají zdravému morálnímu cítění.
Protože jsou morální normy nepsané a pozvolna se vyvíjejí, vzniká otázka, jak je můžeme zachytit a popsat. Jednu z příležitostí nám dává výzkum EVS 1999, realizovaný před dvěma roky agenturou SC&C. Samozřejmě zjišťuje jen některé etické postoje a opírá se pouze o to, co respondenti říkají, nikoli o to, jak skutečně jednají. Přesto poskytuje užitečný přehled a navíc umožňuje srovnání s podobným výzkumem konaným roku 1991.
Tabulka 1:Ospravedlnitelnost jednání
(škála 1 – „nikdy není omluvitelné“ až 10 – „je vždyomluvitelné“)
|
Ospravedlnitelnost jednání |
1991 |
1999 |
Posun |
|
Vražda z politických důvodů |
1,6 |
1,5 |
nepatrný |
|
Řízení pod vlivem alkoholu |
1,5 |
1,5 |
nepatrný |
|
Pohlavní styk pod 15 let |
1,5 |
1,6 |
nepatrný |
|
Užívání drog |
1,3 |
1,6 |
mírně přijatelnější |
|
Pohazování odpadků |
1,9 |
1,8 |
nepatrný |
|
Požadovat státní podporu bez oprávnění |
1,7 |
1,9 |
nepatrný |
|
Odjet z legrace s cizímautem |
2,0 |
1,9 |
nepatrný |
|
Šidit na daních |
1,8 |
2,1 |
mírně přijatelnější |
|
Rychlá jízda v obci |
- |
2,3 |
? |
|
Přijmout úplatek |
2,1 |
2,3 |
nepatrný |
|
Daňový únik – platit bez dokladů |
- |
2,4 |
? |
|
Mimomanželský milostný poměr |
2,8 |
2,8 |
nepatrný |
|
Prostituce |
2,5 |
2,8 |
mírně přijatelnější |
|
Lhát ve svůj prospěch |
2,9 |
2,8 |
nepatrný |
|
Sebevražda |
2,8 |
2,9 |
nepatrný |
|
Příležitostný sex |
- |
2,9 |
? |
|
Neplatit jízdné |
2,1 |
3,1 |
výrazně přijatelnější |
|
Kouřit ve veřejných budovách |
- |
3,5 |
? |
|
Homosexualita |
3,7 |
5,5 |
velmi výrazně přijatelnější |
|
Euthanasie |
4,0 |
5,5 |
velmi výrazně přijatelnější |
|
Potrat |
5,0 |
5,5 |
mírně přijatelnější |
|
Rozvod |
5,1 |
5,9 |
výrazně přijatelnější |
|
Průměr |
2,6 |
2,9 |
|
Zdroj: EVS 1999 a 1991,SC&C
Ospravedlnitelné jednání?
Podívejme se nejdříve na žebříček závaznosti mravních příkazů a jeho změny. Výzkumníci septali, zda jsou uvedená jednání ospravedlnitelná. Dotázaní mohli odpovídat na škále 1 (nikdy není omluvitelné) až 10 (je vždy omluvitelné).
Z tohoto hlediska bychom mohli zkoumané typy jednání rozdělit na tři skupiny: V první skupině jsou činy v podstatě neomluvitelné (průměrný skór do 2,5), kam patří tak rozdílné jevy jako politická vražda, pohazování odpadků i rychlá jízda v obci. Dále je skupina obtížně omluvitelných činů (průměr 2,5 až 4), kam patří například lež, prostituce, manželská nevěra nebo sebevražda. Během devadesátých let se do této skupiny dostalo i neplacení jízdného, jež bylo roku 1991 prakticky neomluvitelné: možná je to následek citelného zdražení veřejných služeb. A konečně existuje skupina činů vcelku omluvitelných, které se navíc během poslední dekády staly ještě podstatně přijatelnějšími: homosexualita, euthanasie, potrat a rozvod. Vesměs se jedná očiny z oblasti bioetiky (euthanasie a interrupce) či etiky pohlavního života (homosexualita a rozvod), k nimž má tradiční křesťanská morálka poměrně silně odmítavý postoj. Postupně však přestávají být vnímány jako zásadní provinění – většina Čechů je už ochotna je akceptovat, třebaže většinou jen jako menší zlo omluvené obtížnou situaci, a nikoli jako bezmála samozřejmost, což je většinový názor třeba ve Švédsku. Na druhou stranu ve srovnání s jižními evropskými státy jsme spíše liberální. Vůbec se zdá, že naše vnímání morálky je ve všech zkoumaných oblastech v rámci Evropy průměrné.
Poněkud varující je, že téměř všeobecně je přijatelnost různých druhů asociálního jednání znatelně vyšší u mladších osob. Můžeme to demonstrovat na příkladu šizení na daních:
Tabulka 2: Ospravedlnitelnost šizení na daních (škála 1 –„nikdy není omluvitelné“ až 10 – „je vždy omluvitelné“)
|
Ročník narození |
Ospravedlnitelnost šizení na daních |
|
|
rok 1991 |
rok 1999 |
|
|
ročník 1973 a mladší |
nezjišťováno |
2,5 |
|
ročník 1960 až 1972 |
2,2 |
2,4 |
|
ročník 1948 až 1959 |
1,9 |
2,3 |
|
ročník 1936 až 1947 |
1,7 |
1,8 |
|
ročník 1924 až 1935 |
1,5 |
1,5 |
|
ročník 1923 a starší |
1,4 |
1,3 |
Zdroj: EVS 1999 a 1991,SC&C
Tolerance k šizenína daních se během devadesátých let jednak zvýšila u všech ročníků v produktivním věku, a především je s každou další generací vyšší. Postupné oslabování tradičních morálních hodnot u mladších generací ovšem je v současnosti celoevropským jevem, neomezuje se zdaleka jen na Východní a Střední Evropu.
Asi to není koneckonců nic divného: Ve stále anonymnější společnosti upadá vliv sousedské kontroly i náboženství, a navíc se v médiích setkáváme se stále rostoucí záplavou špatných příkladů. Větší tolerance k asociálnímu jednání sice nemusí být jen zlá, pokud ji provází větší vcítění do nelehké situace některých asociálů, a konec konců pro výrobce trezorů nebo majitele bezpečnostních agentur je přímo blahodárná. Na druhou stranu však zbytečně zvyšuje společenské náklady na prevenci a represi, které by mohly být využity užitečněji, kdyby většinu lidí ohlídalo jejich vlastní svědomí.
Máme všichni stejnou morálku?
Většinu zkoumaných jevů můžeme zhruba rozdělit do tří skupin: nepoctivost (např. šizení na daních, úplatkářství a lež), dále problémy z oblasti manželství a bioetiky (rozvod, potrat, homosexualita aj.) a posléze výtržnictví či hulvátství (třeba pohazování odpadků, rychlá jízda v obci, ale podobný charakter má i hodnocení sexu s nezletilým partnerem). Respondenti mají tendenci hodnotit všechny činy z jedné skupiny podobně.
Jak se liší různé skupiny obyvatel v hodnocení těchto skupin jednání?
· Jak jsme již naznačili, největší roli v mravním hodnocení různých činů u nás hraje věk. Mladší lidé jsou zřetelně tolerantnější vůči skutkům z každé ze tří uvedených skupin.
· Muži se neliší od žen co do hodnocení druhé skupiny činů, ale jsou tolerantnější vůči nepoctivosti i výtržnictví.
· Vzdělání nehraje roli v hodnocení nepoctivosti, ostatní dvě skupiny činů jsou spíše tolerovány lidmi s vyšším vzděláním (přičemž je nutno uvážit, že mladší lidé jsou u nás v průměru vzdělanější, a uvedený rozdíl je asi způsoben více věkem než vzděláním).
· Členové církví vykazují nižší toleranci vůči všem třem skupinám činů. Nejzřetelněji se to projevuje u druhé skupiny (potrat, rozvod aj.). Paradoxní ovšem je, že právě v této oblasti – stejně jako v oblasti „výtržnictví a hulvátství“ – jsou naopak nejtolerantnější lidé, kteří sice věří v boha či jakousi vyšší sílu, ale nepředstavují si ho jako osobu a nesdílejí tedy ani církevní názory. Souvisí to ovšem s věkem: církevní příslušnost je více záležitostí starších ročníků, zatímco mezi nejmladšími vychází z módy i ateismus a stávají se častěji nositeli „alternativní religiozity“.
· Vůči nepoctivosti jsou zhruba stejně tolerantní lidé z celého území ČR. K problémovým jevům z oblasti sexuální etiky a bioetiky jsou nejtolerantnější Pražané (a vůbec obyvatelé velkých měst), a konečně skupina „výtržnictví a hulvátství“ nachází větší toleranci v Praze a na Moravě, zatímco zbytek Čech ji nadprůměrně silně odsuzuje.
Naše populace tedy není z etického hlediska homogenní. Různé věkové skupiny, ale i další kategorie obyvatelstva, si vytvářejí vlastní žebříčky přijatelnosti různých skutků. Například venkovská věřící babička se v této oblasti těžko shodne s průměrným velkoměstským mladíkem. To s sebou může nést napětí a problémy, pokud se ti dva setkají a budou se chtít domluvit na hodnocení nějakého činu. Mladíkovi bude asi připadat, že ho stará dáma moralizuje, zatímco ona bude zoufat nad jeho výchovou.
Šidí stát a lžou
Výzkumy psychologů ukazují, že člověk sice většinou není schopen správně ocenit vlastní morální kvality, ale zato poměrně realisticky hodnotí své okolí. A právě hodnocení chování spoluobčanů bylo předmětem další otázky dotazníku z roku 1999. Podívejmese nyní, jak rozšířené jsou některé druhy asociálního jednání v naší společnosti podle názorů respondentů výzkumu EVS 1999. Odpovědi byly uváděny naškále téměř nikdo (1) – někteří (2) – mnozí (3) – skoro všichni (4). V tabulce uvádíme průměrné hodnoty odpovědí na uvedené čtyřbodové škále.
Tabulka 3: Kolik našich spoluobčanů dělá podle Vás následující věci? (Odpovědi na škále 1 – „téměř nikdo“ až 4 – „skoro všichni“)
|
Druh jednání |
Kolik lidí |
|
Šidí na daních, když mají příležitost |
2,8 |
|
Lžou ve vlastním zájmu |
2,7 |
|
Překračují rychlost v obydlených zónách |
2,7 |
|
Odhazují odpadky na veřejných místech |
2,7 |
|
Platí za služby v hotovosti a bez dokladu,a vyhýbají se tak placení daní |
2,6 |
|
Požadují státní podporu, ke které nemají oprávnění |
2,4 |
|
Přijímají úplatek za výkon svých povinností |
2,4 |
|
Provozují příležitostný sex |
2,4 |
|
Vyhýbají se placení jízdného ve veřejné dopravě |
2,3 |
|
Řídí pod vlivem alkoholu |
2,2 |
|
Užívají marihuanu nebo hašiš |
2,2 |
Zdroj: EVS 1999 a 1991,SC&C
Lze očekávat, že neospravedlnitelných jednání se dopouští málo lidí, zatímco jednání více ospravedlnitelného se dopouští větší počet jedinců. Existují však i typy jednání, kterých se u nás zřejmě dopouštějí mnozí, ačkoli jsou málo ospravedlnitelné – zejména jde o odhazování odpadků a šizení na daních. Naopak neplacení jízdného a příležitostný sex jsou jevy, které se zřejmě vyskytují méně často, než jak by odpovídalo míře jejich tolerování společností.