Jakou teologii vlastně dělám:
- Odpovídám na otázky, které si nikdo neklade?
- Odpovídám pouze na otázky, které si lidé kladou, anebo jim má teologie připomíná otázky, které jim klade Bůh?
- Beru vážně otázky, které klade současná kultura a současné poznání? Beru je vážně jako otázky, nebo si od nich nechám diktovat i odpovědi?
- Mluvím o Božích věcech jako o minulosti nebo zvěstuji to, co je a nač se lze spolehnout?
- Jak spojuji dohromady teologii jako modlitbu, jako tradici, jako slovo do dnešní situace, jako vědu? Nepropadám zde falešným alternativám?
- Nezapomínám pro věrnost tradici na dnešní situaci?
- Nezapomínám pro pozornost kdnešní situaci na věrnost tradici?
- Nezapomínám pro solidaritu sdnešními lidmi na solidaritu sopuštěným a odmítaným Kristem a naopak?
- Nestává se mi zteologie pouhá antropologie, nebo nevytrácejí se mi zteologie lidé?
- Je má teologie jen originální koncepcí nebo také novým překladem a výkladem a parafrázováním Písma a tradičních textů?
- Je má teologie doxologií - oslavou Boha?
- Mluvím o Bohu jako o 3. osobě nebo především jako o TY?
- Beru vážně, že teologie je věda? Říká má teologie něco nového?
- Nezapomínám, že teolog není neomylný? Nepředstírám poznání, které je člověku skryto?
- Nedělám zdílčích hledisek základní principy?
- Argumentuji nebo agituji? Užívám přesné termíny nebo hesla a nálepky? Posuzuji paušálně nebo diferencovaně?
- Jak se vyjadřuji o svých odpůrcích? Nezesměšňuji je, nekarikuji je, nepřekrucuji jejich mínění, nedémonizuji, nezamlčuji a neumlčuji je?
- Nedělám teologii pro teology, ale také pro zvěstování víry?
- Nezaměňuji dnešního člověka s .moderním člověkem", kterého si vymysleli literáti?
- Beru vážně, že ke křesťanské teologii patří inkluzivní i exkluzivní hledisko, otevřenost všemu i vědomí jedinečnosti křesťanského zjevení?
- Nevyhýbám se kříži, který plyne ztoho, že slovo o kříži je vtomto světě bláznovstvím? Mám teologii jako pohodlnou živnost, nebo jako kříž, pod nímž klesám?
Podle H. G. Pöhlmanna -jv