Přejít k hlavnímu obsahu
Domů

Hlavní navigace

  • Archiv čísel
  • Knihy
  • Redakce
  • Předplatné
  • Vyhledávání
Menu uživatelského účtu
  • Přihlásit se

Drobečková navigace

  1. Domů
  2. 064 - léto 1996

Zásady společenství Mission de France v Chambery

Společenství je tvořeno třemi manželskými páry a dělnickým knězem.  Od roku 1989 hledalo společenství, jak definovat své zásady, které stále zůstávají aktuální:

  • živé pouto pro každého znás
  • místo bratrského a pravdivého sdílení našich každodenních životů
  • místo rozeznávání, kde se společně ověřuje uskutečňování osobního povolání každého jednotlivce a věrnost všech vůči poslání, které bylo svěřeno společenství
  • místo modlitby a slavení, kde trávíme čas společným nasloucháním Božímu slovu
  • místo hledání, kde se společně vypracovává reflexe o víře a o poslání církve, místo nacházení nových iniciativ
  • místo uskutečňování společné odpovědnosti: kněží, laici
  • místo vypracování slova pro veřejnost.

Společenství neurčuje samo sobě své povolání. To se děje v dialogu s biskupem a radou MdF i s diecézním biskupem a vypracuje se projekt. Tento projekt se musí uskutečnit v rozdílnosti našich charismat a našich služeb, ale s požadavkem pro každého z nás, který se zakotví v našich lidských životech.

Silokřivky našeho „duchovního života": „Kdybys znala dar od Boha..." Prvotní v duchovním životě je zcela jednoduše sám život. Není to žádná náboženská specialita! Není na jedné straně křesťanský duchovní život s jeho zákony, s jeho svátostmi, s jeho vírou a jeho morálkou a na druhé straně svět se svou vlastní logikou. Není církev a svět, víra a život, časné a duchovní... Tento dualismus omezuje život. Duchovní život se děje potud, pokud je nasloucháním světu s jeho silami života a smrti. Přijímáme věci života k tomu, k čemu jsou. Práce, peníze, sexualita, politika, umění jsou právě oblasti práce Ducha. V této perspektivě se nedíváme na svět jako na svět zlý, ale poznáváme jej jako dar od Boha. Duchovní život je dialog: rozpoznat podíl pravdy v každém člověku, ať už je směr jeho cesty jakýkoliv, ať je věřící či nikoliv. Nejsme přece my sami jedinými opatrovníky Božího Ducha, který je životem. Právě v pravdivém dialogu přijímáme, objevujeme Boží lásku. V takovém dialogu, který nás může destabilizovat a způsobit, abychom hledali novou orientaci. Žít v tomto duchu je pro nás něco jako jít za dobrou zprávou, která je tu pro život. Věta evangelia Janova: „Kdybys znala dar..." v nás stále vibruje... Bůh se dává „k pití" v setkání, v dialogu rozdílností, v osvobození od železných obojků, které překážejí životu. Dává se tam, kde ho neočekáváme.

Z Lettre aux communautés Mission de France 172 (květen-červen) 1995 přeložil Antonín Bělohlávek

  • ‹ Marie jako vzor ženství - proti osvícenské psychologii pohlaví
  • Nahoru
  • Oportet et haereses esse: katolictví a evangelictví ›
  • Verze pro tisk
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Obsah čísla

  • 064 - léto 1996
    • Křesťan v nenáboženském světě
    • Teologie reprezentace
    • Bohoslužba jako zážitek?
    • Marie jako vzor ženství - proti osvícenské psychologii pohlaví
    • Zásady společenství Mission de France v Chambery
    • Oportet et haereses esse: katolictví a evangelictví
    • Odborná analýza stavu obce
    • Náš aktuální protihráč
    • K celibátu kléru
    • Nejrychleji rostoucí církev v Evropě – řeckokatolická církev na Ukrajině
    • Těhotenství "na zkoušku"
    • Genová technologie - nikdo za nic neodpovídá?
    • Zemědělství na rozcestí
    • Vydechnout
    • Nádhera kněžské služby
    • Budoucnost světa práce
    • Evangelium podle Pepíčka
    • Knihovnička Getseman
    • Církev a následování?
    • Zprávy