Glenn a June vstoupili do obchodu. Bylo patrné, že dosud nebyli v takovém zářícím světě. Jejich oči si jen zvolna přivykaly na ten luxus, na to úžasné kouzlo krásy. Elegantní prodavač ochotně nabídl:
- Hledáte něco konkrétního?
- Ano, dárek pro svou ženu.
Prodavač jim ukázal rozličné, přímo výstavní kusy. Glenn pohlédl na cenu a zeptal se:
- To je vdolarech?
- Ano, pane.
Jeden prstýnek stál více než Glennův měsíční plat a jeden náramek dokonce přesáhl jeho roční příjem. June se po chvíli zeptala svého muže:
- Ti, kdo se obdarovávají takovými šperky, opravdu se mají rádi tisíckrát víc než my?
Glenn se obrátil k prodavači a řekl:
- Nevím, proč jsme sem přišli, možná se jen tak na chvilku zasnít. Když jsme vstoupili, musel jste poznat, že si nemůžeme dovolit nic zvaší nabídky, ale byl jste knám laskavý a prokázal nám úctu. To je pro nás skutečný dárek a děkujeme vám za něj.
Na chodníku mezi lidmi spěchajícími sem a tam se Glenn s June vášnivě objali:
Krásné narozeniny, June, mám Tě rád. Chci, abys věděla, že i kdybychom měli dost peněz, nic z toho pro Tebe nebylo dost dobré.