Přejít k hlavnímu obsahu
Domů

Hlavní navigace

  • Archiv čísel
  • Knihy
  • Redakce
  • Předplatné
  • Vyhledávání
Menu uživatelského účtu
  • Přihlásit se

Drobečková navigace

  1. Domů
  2. 056 - listopad 1995

Evangelické stanovisko k homosexualitě

Všichni jsme hříšníci, odkázaní na Boží milost. Naštěstí máme Boha, který odsuzuje hřích, ale ne hříšníka. Máme naději, postavíme-li se pod autoritu Božího slova, k jehož slyšení jsou zváni všichni, i homosexuálové, a které nedovoluje nikoho diksriminovat. To jsou asi hlavní zásady, z nichž vychází stanovisko evangelíků věrných bibli, na rozdíl od liberálních protestantů, kteří soudí, že každý má .vyžít" to, co je v něm. Ve sporu o homosexualitu nejde o nic menšího než o autoritu Božího slova Starého i Nového zákona, které homosexuální praktiky jasně odmítá - nikdo z takových nebude mít podle apoštola Pavla účast na Božím království. Překonán je samozřejmě starozákonní trest smrti pro praktikující homosexuály, protože i tento trest vzal na sebe na kříži Kristus. Vedle autority Božího slova je v sázce i biblická antropologie - společenství muže a ženy je určením člověka jako Božího obrazu. Homosexuál, který se rozhodne vzít Boží slovo vážně, má naději, že Boží možnosti převyšují představivost psychologů a teologů. Existuje řada osobních svědectví i vědeckých studií, které to dosvědčují. Tím není řečeno, že každý homosexuál má naději na změnu své orientace, ale tuto možnost nelze ani a priori vylučovat. Vědecky nedokázaný předpoklad nezměnitelné vrozené orientace není žádným argumentem proti Božímu slovu - právě tak si každý neseme jiné vrozené předpoklady a sklony, jejichž realizace by byla zhoubná, např. vrozenou agresivitu aj. Ospravedlnění homosexuality nikomu nepomůže: oč jde, je ospravedlnění hříšníka, nikoli hříchu. Nadějí pro homosexuály není církev, která získá celý svět (když ustoupí jeho tlaku ve věci interrupce, eutanazie a homosexuality), ale ztratí svou duši. Jejich nadějí je církev věrně hlásající Boží slovo a dosvědčující Boží odpuštění i sílu k novému životu. Člověk, který neuznává Boží řády, nemůže být v evangelické církvi kazatelem, což platí i pro praktikující homosexuály. Není možné ani žehnat homosexuální dvojice - co Bůh neschvaluje, to církev nemůže požehnat, říká prof. Pannenberg. I homosexuálům však platí zvěst, že je Bůh miluje, že za ně Kristus zemřel, a že jsou zváni do společenství jeho lidu.

  • podle zahraničních pramenů-
  • ‹ Z kultury smrti do kultury života
  • Nahoru
  • Ohlédnutí za Konferencí o ženách ›
  • Verze pro tisk
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Obsah čísla

  • 056 - listopad 1995
    • O lásce v čase cholery
    • Dělničtí kněží: luxus pro církev?
    • Katolické myšlení v druhém kole?
    • Antropologie východní církve
    • Nadosmrti agentem StB?
    • Z kultury smrti do kultury života
    • Evangelické stanovisko k homosexualitě
    • Ohlédnutí za Konferencí o ženách
    • Životnost organizace
    • Křesťan a finance
    • Třikrát nadějně
    • Institut ekumenických studií v Praze zahájil
    • Psychologie „křesťanské“ pomluvy
    • Polský ekumenismus
    • Tomášovské mše
    • Biskup a autorita
    • Z dopisů čtenářů
    • Zprávy