Přejít k hlavnímu obsahu
Domů

Hlavní navigace

  • Archiv čísel
  • Knihy
  • Redakce
  • Předplatné
  • Vyhledávání
Menu uživatelského účtu
  • Přihlásit se

Drobečková navigace

  1. Domů
  2. 052 - červen 1995

Ticho v liturgii

V profánním společenském životě má ticho své zavedené, srozumitelné místo.  Minutou ticha vzpomínáme na zemřelé, po silném divadelním zážitku následuje spontánní ticho, dříve než zazní potlesk...  Ticho je i významnou součástí bohoslužby. Aby nebylo nesrozumitelným mlčením jednotlivců, aby mohlo plnit svoji funkci znamení pro celou slavící obec, pak by měla účastníkům liturgie být zřejmá jeho náplň. Hovoří o tom odst. 23 Všeobecných pokynů k římskému misálu (Instructio generalis).

Při úkonu kajícnosti dává ticho prostor k usebrání. Podobně po výzvě předsedajícího: Modleme se. Zde navíc je možnost k vložení vlastních modliteb, které jsou modlitbou předsedajícího završeny. Po biblických čteních, po homilii má ticho rozjímavou náplň. Stejně tak po skončení eucharistické modlitby, kde rovněž slouží k jejímu oddělení od další části liturgie - přijímání, která začíná výzvou k modlitbě Páně. Jednotlivé prosby přímluv mohou být proloženy modlitebním tichem. Obsahem ticha po přijímání jsou díky a chvála.

I když není nutné všechny "druhy ticha" vždy zachovávat, přesto výchova k tomu je velmi užitečná. Předsedající musí jít příkladem. Liturgicky příliš neosloví např. takové ticho, kdy přesedající vyzve Modleme se a začne hledat v misále příslušnou oraci. Délka ticha záleží na okolnostech - jiná bude při dětské liturgii, jiná při slavení řeholním společenstvím rozjímavého typu.

Zajímavé je, že zařazení ticha se dle Instructio generalis nepředpokládá např. při přípravě darů či po slovech ustanovení.

Mezi příznivce ticha v liturgii asi nebudou patřit ti "rekordmani", kteří dokáží "odcelebrovat mši" za 20, 15 či dokonce méně minut! Ticho není "ztrátou času", má služebný význam pro slavící obec i pro předsedajícího samotného.  Umožní mu dát duchovní hloubku jeho jinak "řemeslnému" projevu, kdy musí dbát formy liturgického projevu - aby zřetelně vyslovoval, aby ho bylo slyšet, aby něco nepopletl, něco nezapomněl a pod. Umění správně ticha využít není jen katolickým problémem. Často mě mrzí v evangelickém prostředí, když po hodnotném kázání, které by si zasluhovalo doznít, okamžitě následuje výzva: Zazpíváme si píseň číslo...

  • ‹ Diakonie obce
  • Nahoru
  • Na cestě do Emauz (L 24, 13-35) ›
  • Verze pro tisk
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Obsah čísla

  • 052 - červen 1995
    • Porušené znamení v porušené církvi
    • Otázka interkomunia mezi katolickými a evangelickými křesťany
    • Otevřený dopis našim katolíkům
    • Naděje z modlitby a práce
    • Betlém 2000 - šance ekumenického sblížení
    • Na cestě k církevní unii
    • Modlitba
    • Spor o ordinaci žen v luterství se prohlubuje
    • Diakonie obce
    • Ticho v liturgii
    • Na cestě do Emauz (L 24, 13-35)
    • Trapné zjevení
    • Maďarská církev po převratu