V tomto příspěvku si dovoluji představit jiný pohled na církevní restituce, pohled, který se od praktikujícího katolíka a člena modlitební skupinky asi neočekává. Z hlediska náboženství, Bible (ale ne z hlediska světského práva), vidím několik problémů. Řešení problematiky z hlediska světského práva nebude na soudu rozhodující. Musíme si uvědomit, že církev v celé své historii se plně neřídila Ježíšovou katechezí a lze také říct Biblí, uvážíme-li, že platí Ježíšův výrok: „Nepomine čárka ze Staré smlouvy". Se Starou smlouvou souvisí např. nařízení o Milostivém létu (Lv 25,8-17), nebo varování z Dt 28 (stručně řečeno: „Budeš-li dodržovat, budeš se mít dobře. Nebudeš-li dodržovat, budeš se mít špatně"). Bylo vyhodnoceno, kolik majetku získala církev díky „nadstandardním" vztahům k mocným tohoto světa? Bohatství v minulosti církvi vždy škodilo, a protože nikdy nebylo provedené důsledné metanoia, změna smýšlení, neprospěje ji to ani nyní. Snaha restituovat zpět majetek trvá už 20 let. Klademe si otázku typu: „Co když Bůh není tomu nakloněn?". Pokud byl Bůh s církevní praxi dříve spokojen, proč dopustil, že byl církvi majetek odňat. I takové otázky bychom si měli klást. Problematika zpětných vazeb, bez které se např. přírodní vědy neobejdou, je asi pro teology a pastýře církve zcela cizí.
Pozorujeme, jak ekonomické reformy tvrdě dopadají na chudé, nemocné apod. a naši pastýři v zájmu církevních restitucí v podstatě mlčí. Ale to zavání pokrytectvím a víme, že za to je běda. Vzpomeňme si, že 15. května 1891 vydal papež Lev XIII. dlouho očekávanou první sociální encykliku Rerum novarum, jíž církev zaujala oficiální stanovisko k sociální otázce, a to bylo několik let po vydání Kapitálu Karla Marxe. Nebylo snad neřešení sociálních problémů příčinou revolucí a nástupu komunistické ideologie? Bylo snad křesťanství v Rusku za carismu v pořádku? Asi jsme se nepoučili. Nikde jsem neviděl a neslyšel varování ve směru k boháčům, že spíše projde velbloud uchem jehly, nežli se boháč dostane do Božího království.
Kde máme hledat řešení a vzít si příklad? No přece u Ježíše. Proč se neptáme Ježíše, co by dělal na našem místě? Bydleli snad Ježíš a jeho učedníci v honosných palácích a měli zvláštní oblečení? Při poctivém čtení Bible odpověď snadno najdeme. Jsem přesvědčen, že všichni naši pastýři čtou Bibli. Co je (a nejen je) asi napadne, když čtou následující texty: „Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi" (J 10, 37-38), „Nemějte tedy starosti. Neříkejte: ‚Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si oblečeme?‘ Všechny ty věci vyhledávají pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno. Nemějte starost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení." (Mt 6, 31-34), „Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, bude dělat skutky, které dělám já. A bude dělat ještě větší skutky, neboť odcházím k Otci. O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu. Když mě budete o něco prosit v mém jménu, já to udělám. Jestliže mě milujete, zachovávejte má přikázání." (J 14, 12-15), „Amen, amen říkám vám, že o cokoli byste poprosili Otce v mém jménu, to vám dá. Až dosud jste v mém jménu o nic neprosili. Proste a přijměte, aby vaše radost byla úplná" (J 16, 23-24), „Kdybyste měli víru a nepochybovali byste, nejen to s tím fíkovníkem se stane, ale kdybyste řekli hoře: ´Zvedni se a hoď se do moře´, stane se. A všechno, zač byste prosili v modlitbě, ve víře, dostanete" (Mt 21,21), „Ti, kdo uvěří, pak budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vymítat démony, ." (Mk 16, 17-20), „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko," odpověděl Pán, „řekli byste této moruši: ‚Vykořeň se a přesaď se do moře!‘ a poslechla by vás (L 17,6), „Amen, říkám vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete téhle hoře: ‚Přejdi odsud tam, a ona přejde a nic pro vás nebude nemožné" (Mt 17, 20-21), „Když jim známost Boha nebyla dost dobrá, Bůh je vydal jejich zvrácené mysli, aby dělali, co není správné. Jsou prolezlí nepravostí, podlostí, chamtivostí a záští; jsou plní závisti, vraždychtivosti, svárlivosti, lsti a zlomyslnosti; štváči a pomlouvači ..." (Ř 1, 28-32), „Kdo by tedy jedl tento chléb a pil Pánův kalich nehodným způsobem, takový se proviní proti Pánově tělu a krvi. Ať každý sám sebe prověří, než bude jíst z toho chleba a pít z toho kalichu. Kdo totiž jí a pije, aniž by si uvědomoval, že jde o Pánovo tělo, takový jí a pije své vlastní odsouzení. To proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných, a mnozí dokonce umírají. Kdybychom se ovšem soudili sami, nebyli bychom souzeni" (1 K 11, 27-31), „Protože nepojali lásku k pravdě, aby mohli být spaseni a proto na ně Bůh pošle mocné působení bludu ..." (2 Te 2). Nebo jsme až natolik oslepli, že nám smysl těch textů uniká? Mně z toho vychází, že Ježíš by nám dnes řekl asi toto: „Pokolení zvrhlé a nevěřící. Co jste to udělali s mojí katechezi? Nejdříve se obraťte a udělejte pokání. Pak proste a bude vám dáno. Neřekl jsem snad, abyste nejprve hledali Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno?"
Není tak dávno doba, kdy
Není tak dávno doba, kdy jsem uvažovala jako pan Pavol. Dokonce jsem své názory napsala i svému biskupovi. Jeho odpověď byla prostá: poraďte mi, z čeho zaplatím katechety a kněze a všechny církevní zaměstnance. Tehdy jsem si uvědomila, že odpovědnost za svěřené duše i majetek, leží právě na jejich hlavách a je dobře, že se snaží vše zodpovědně vyřešit. Opovážlivé spoléhaní na Boha je také hřích. Nejdřív musí zajistit ty, kteří jsou na nich závislí, aby pak mohli hlásat Slovo a utvrzovat své bratry ve víře. Naším i jejich úkolem je především Ježíšovo slovo: Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen. Kdo však neuvěří, bude odsouzen. Toto je prioritou katolické církve i biskupů, když své poslání budeme plnit, zajisté přijde i sociální spravedlnost, jako dar od Boha, ne jako výsledek našeho snažení.
V čem je problém?
Milá sestro, jsem rád, že někdo poslal k mému příspěvku komentář. Byl bych ještě radši, kdyby byl Tvuj příspěvek podepsán. Pokud si pořádně přečteš můj příspěvek, tak uvidíš, že hlavní problém spočívá v tom, že nedodržujeme Ježíšovu katechezi a Ježíšovy sliby z evangelia jakoby neexistovaly. Pokud Ježíšovy sliby zaměníme za opovážlivé spoléhání se na Boha, tak je to tzv. zabité. Pavol
Milý Pavle, myslela jsem,
Milý Pavle, myslela jsem, že mé jméno je dostatečně čitelné v prvním řádku. Je pravda, že je to určeno jen pro ostrý zrak. Chápu, že máme velké mezery v dodržování Ježíšovy katecheze. Jeho sliby se jistě naplní,pokud budeme dělat to, co je nejdůležitější. A sice -dle mého- přát druhým spásu. Pravdou je, že to si často dostatečně nepřejí ani samotní biskupové. Jestli jim k tomu dopomůže majetek, pak to bude v pořádku, osobně v to moc nevěřím, proto se modlím za jejich prozření.
Petra Bézová.
Nemějte starosti
"Nemějte tedy starosti. Neříkejte: ‚Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si oblečeme?‘ Všechny ty věci vyhledávají pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno. Nemějte starost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení."
Mám dojem, že tento citát z Matoušova evangelia je velmi provokativní - v dnešní době, která je zaměřena velmi výkonově. Ale je to nadčasové a až provokující slovo pro dnešního křesťana... :)