139 - květen 2003

Nová papežská encyklika Ecclesia de Eucharistia

Nová papežská encyklika Ecclesia de Eucharistia

kard.Karl Lehmann

Papež Jan PavelII. uveřejnil podle očekávání na Zelený čtvrtek tohoto roku, 17. dubna 2003,ohlášený okružní list (encykliku) o eucharistii a jejím vztahu k církvi.Encyklika má asi šedesát stran a více než sto poznámek, obsahujících mnohásvědectví a odkazy. Papež svoji čtrnáctou encykliku podepsal v Dómu sv.Petra v Římě během bohoslužeb Zeleného čtvrtka. Encyklika zároveňnahrazuje dopis, který papež tohoto dne jinak adresuje kněžím celého světa.Tento na mnoha místech velmi osobní dopis sám papež vnímá v souvislostisvé letos dvacet pět let trvající petrovské služby i v kontextu svéhokněžského (r. 1946) a biskupského (r. 1958) svěcení.

Hlavním tématemlistu je vzájemný vztah mezi církví a eucharistií. Jeho základní tvrzení stáleznovu říká, že eucharistie buduje společenství církve, stále hloubějik církvi přivádí a je středem procesu budování církve. To papež objasňujena mnoha příkladech a ze všech stran, jak z hlediska církve, takz hlediska eucharistie. Předkládá zde zásadní teologické úvahy,meditativní pasáže i poukazy na pastorační situaci a význam eucharistie.Hovoří se zvláštním ohledem na druhý vatikánský koncil a obnovuliturgie.“Liturgická obnova koncilu nepochybně přinesla velký zisk prouvědomělejší, aktivnější a plodnější účast věřících na svaté oběti oltáře…Bohužel u tohoto světla nechybějí stíny… Eucharistie (však) je přílišvelký poklad, než abychom mohli trpět dvojznačnosti a minimalismus.“ (č. 10)Papež by opět chtěl obnovit úctu, obdiv a vděk za dar eucharistiev církvi. Zároveň ohlásil dokument Sv. stolce s konkrétnímidoporučeními pro vhodné jednání (č. 52). V centru přitom stojí i obnovazpovědi.

Text je napojen doširšího ekumenického kontextu, zároveň je však určen katolické církvi.Encyklika zdůrazňuje celkové chápání eucharistie na Východě i na Západě. Cennáa působivá svědectví právě i z Orientu prohlubují to, co se v encykliceříká, a svědčí o společné víře s východními církvemi. Všeobecně silnýdůraz na eschatologické směřování eucharistie a vztahu mezi eucharistií aDuchem sv. je toho dalším dokladem. Avšak intenzivně zdůrazněný vztah mezieucharistií a vírou v život věčný nezatemňuje význam eucharistie prohistorii a běžný život.“Je jejím úkolem přispívat světlem evangeliak budování světa podle lidských měřítek a v dokonalém souladus božím plánem.“ (č. 20) Papež hovoří v tomto ohledu velmi zřetelně,když s varováním zdůrazňuje světovou odpovědnost eucharistie: „A co simáme myslit o tisících rozporů ‚globalizovaného‘ světa, ve kterém jako byti nejslabší, nejmenší a nejchudší měli nejméně več doufat? Právě dotohoto světa musí zářit křesťanská naděje. I proto chtěl Pán s námi zůstatv eucharistii.“ (č. 20)

Papež nebere zpětnic z ekumenické angažovanosti katolické církve, dokonce ji ještěposiluje. Stále znovu cituje svoji velkou ekumenickou encykliku Ut unum sint.Nechce uhášet oheň ekumenické naděje v cestu k viditelné jednotěcírkve, když ohledně společenství všech křesťanů u večeře Páně varuje předpříliš kvapným postupem a připomíná platná ustanovení církevního práva aEkumenického direktoráře (srv. č. 43-46). Co se týče jakékoli formyinterkomunia, je velmi zdrženlivý tam, kde ještě nejsou plně navázána poutaviditelné jednoty. S ohledem na jednotlivce však také ví o pastoračnímvýznamu „závažné duchovní potřeby z hlediska věčné spásy jednotlivýchvěřících“ (č. 45). Stále znovu zřetelně opakuje, že „nyní“ (č. 30) předevšímkvůli chybějící apoštolské posloupnosti biskupského úřadu nemůže dojítk uznání církevních úřadů v reformovaných církvích (srv. . č. 30s odvoláním na Dekret o ekumenismu, č. 22 a také č. 27-30, 45-46). papežví o bolesti, kterou kvůli tomu křesťané cítí. Naléhavě však je prosí, abykvůli tomu neztráceli naději v jednotu církve.“Cestu k plné jednotěnemůžeme jít jinak než v pravdě.“ (č. 44)

Papež tím neříkánic nového. Chtěl by však vyjádřit tyto myšlenky s potřebnou jasností.Vyhýbá se při tom jakýchkoli ostrých výroků. Chtěl by také, aby v církvíchvůbec, a především v samotné katolické církvi, opět posílila vážnost aúcta k eucharistii. To je možné jen tehdy, pokud se odstraní zneužití,dvojznačnosti a instrumentalizace tohoto nejvyššího tajemství.

Tato zdrženlivostmůže byt zklamáním jen na první pohled. Ovšemže současně představuje velkouvýzvu pro teologii a křesťanskou vzájemnost. Je již mnoho věcí možných anutných v životě a vzájemném svědectví křesťanů. K dosažení posledníhovelkého cíle – společenství stolu Páně – potřebujeme však nejen více času, alei překonání mnoha velkých překážek. (…) Můžeme se však odvážně pustit do toho, co můžeme dělat již zde a nyní: dospolečného čtení a rozjímání bible, do dalšího vydávání svědectví lidskosti evangeliav naší společnosti a v celém světě, do péče o chudé, do společnéhomisijního vykročení k nové evangelizaci Evropy a do nejrůznějšíchspolečných modliteb. Děláme-li to společně, společně zrajeme k dosaženíjednoty u stolu Páně.

Podle internetového zdroje DBKhttp://dbk.de/presse/pm2003/pm2003041701.html