110 - říjen 2000

Otevřený dopis hnutí My jsme církev německým biskupům (u příležitosti pátého výročí petice)

Otevřený dopis hnutí My jsme církev německým biskupům (u příležitosti pátého výročí petice)

autor

Vážení páni biskupové,

1 845 141 lidí, z nichž se 1 483 340 výslovně prohlásilo za římské katolíky, podepsali na podzim 1995 pět požadavků petice církevního lidu (KirchenVolksBegehren), aby lidem umožnili přístup k jádru církevní zvěsti a k církvi i ve třetím tisíciletí. Tyto podpisy laiků, kněží a řeholníků – jak to stále znovu vyjadřují průzkumy veřejného mínění – vyjadřují názor mnoha milionů katolíků a katoliček, požadujících dlouho odsouvané reformy, které naznačil Druhý vatikánský koncil a Společná synoda německých biskupství.

Pět let po církevní petici v Německu musíme konstatovat:

1. Dialog, zahájený rozhovorem s předsedou Německé biskupské konference konaným 2. prosince 1995, nebyl přes četné opakované pokusy o dialog ze strany Hnutí lidu církve (KirchenVolksBewegung) rozvíjen ze strany biskupů vůbec nebo jen velmi váhavě.

2. Nesčetným lidem je ztížena nebo dokonce znemožněna víra v církvi právě lpěním na překonaných církevních strukturách. Statisíce lidí už z církve utekly, miliony se stáhly do vnitřní emigrace. – Zejména pro ženy je stále méně snesitelné, že jim patriarchální církevní struktury tolik brání žít ještě svá povolání a svoji víru v církvi.

3. I v úplně „normálních“ církevních obcích sílí volání po reformách – letošní katolický sjezd (Katholikentag) v Hamburku to ukázal obzvlášť jasně. Stále znovu jsou vnitrocírkevní reformy požadovány také mnoha radami, komisemi, spolky, synodami a pastorálními rozhovory.

4. Následkem rostoucího nedostatku kněží stojí pastorace farností před hlubokými změnami, na něž není církev v Německu připravena. Kvůli tomu, že církevní právo spojuje kněžství a vedení obce, bude polovina našich farností v blízké budoucnosti bez ordinovaných pastýřů a bez pravidelné eucharistie. Dosavadní pastoračních plány a koncepce pastorace se ovšem nadcházejícím kolapsem pastorace a struktur farností otevřeně nezabývají, ale spíše ho zastírají.

5. Rozmáhající se zásadní zásahy Vatikánu v poslední době – poukažme jen na instrukci o laicích, na papežovy dopisy o potratovém poradenství jakož i na nejčerstvější prohlášení Dominus Iesus o jedinečnosti spásné univerzalitě Ježíše Krista a církve – prohloubily polarizaci. Propast mezi vedením církve a jejím lidem se stále zvětšuje.

Tváří v tvář široce rozšířené a hluboké rezignaci – právě i u lidí, kteří se jako zaměstnanci nebo dobrovolníci v církvi angažují – nyní lid církve od Vás očekává:

● Čestné přiznání kritické situace německé církve. Právě ten, kdo usiluje o naléhavě nutnou obnovu víry a hlásání evangelia, může ji věrohodně uskutečňovat pouze za předpokladu, že dojde ke strukturálním reformám. Otázky víry a otázky struktur nelze stavět proti sobě. Vždyť poručníkováním a znesvéprávňováním, jak je v naší církvi stále znovu praktikováno, nelze hlásat Boha, který člověka vyzývá a dodává mu odvahu. Vyloučením žen a ženatých mužů ze svěcení se nedá hlásat Bůh, který je spravedlivý a miluje všechny lidi.

● Otevřené vyslovení Vaší kritiky vůči současnému centralistickému kurzu, jak to již učinili jiní biskupové v zahraničí. Chcete-li být opravdovými pastýři svých diecézí, solidárními s jejich problémy a nedějemi, nesmíte už dále přijímat roli autoritativních vrchních pastýřů, kterou Vám Řím často vnucuje. Jako nástupci apoštolů smíte v rámci církevního práva důrazně zastávat a argumentovat své názory i proti papežovi a Vatikánu, a v nejkrajnějším případě požádat z důvodů svědomí o uvolnění zse svého úřadu. „Ne že bychom chtěli panovat nad vaší vírou, nýbrž chceme pomáhat vaší radosti – ve víře přece stojíte!“ (2 Kor 1, 24)

Namísto rezignace a frustrace zase potřebujeme otevřenou, lidem nakloněnou, potěšující a radostnou církev. Ukažte proto s křesťanskou nadějí svoji odvahu:

● vnímat naléhání žen jako znamení jejich identifikace s církví. Právě ženské vize obnoveného církevního úřadu dávají naději pro pastoraci budoucnosti!

● podporovat takzvané laiky v jejich angažovanosti na předávání víry a chápat nedostatek kněží jako šanci pro nové vědomí spoluodpovědnosti a odpovědnosti za sebe samotné v církevních obcích!

● nabídnout mládeži prostor projevit se a přijmout odpovědnost, neboť jen tak může v církvi najít domov!

● přijmout zvláštní odpovědnost z ekumenu v naší zemi, z níž vyšla reformace, a jasným přiznáním se k ekumenickému církevnímu sjezdu v roce 2003 učinit krok na cestě k církevní jednotě!

● podpořit laické spolky, které nyní přejímají poradenství pro nechtěná těhotenství, v jejich důležitém diakonickém úkolu, a nijak jim nebránit!

Vůdčím motivem církve schopné vstoupit do budoucnosti může být pouze: Radost a naděje, smutek úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a jakkoli postižených, je radostí a nadějí, smutkem a úzkostí učedníků a učednic Kristových (Gaudium et Spes 1).

Hnutí My jsme církev
(z němčiny přeložil JaS)