Letos v květnu jsme měli opět možnost navštívit
farnost sv. Bernadetty v Rijswijku, který leží v těsné blízkosti
Haagu v Holandsku. Liturgie, kterých jsme se během návštěvy účastnili, mne
zaujaly moderním a pro dnešního člověka sdělným jazykem a jedna z nich, ze
které jsou uvedeny ukázky, i svou stavbou a tím, že byla zaměřena na problém
mezigeneračních vztahů. Do této liturgie
byl také zabudován křest dítěte. Liturgii připravuje jedna ze sekcí farnosti
zahrnující liturgickou komisi, lektory, ministranty, hudebníky, pěvecké sbory,
ekumenickou skupinu a další. Kromě této liturgické sekce má farnost dalších 5
sekcí. Prakticky každý z 359 farníků působí v nějaké skupince, která
je součástí některé sekce. Je to sekce "farnost" zahrnující kněze, jáhny, farní
sekretariát, farní radu, personál farní školy a školky.
Dále sekce pro katechezi dětí, sekce pro katechezi
dospělých, sekce pro služby farní komunitě, zahrnující redakci farního
časopisu, služby spojené s provozem kostela, služby pro přípravu jídla pro
farní akce atd. Sekce zaměřená na působení farnosti ve světě se zabývá
ekumenismem, misiemi, činností v Amnesty International atd.
Liturgie na téma: solidarita mezi generacemi
Ukázky některých částí liturgie
Úvodní text
Rok 1993 byl vyhlášen evropským rokem starších a jako
motto bylo vybráno:
Solidarita mezi generacemi. Záměrem tohoto roku je dát
najevo, že člověk vyššího věku, to znamená starší, nemusí být ještě zastaralý,
bezvýznamný a umlčený a že lze sblížit starší a mladší generaci.
Představa, kterou mnozí mladí lidé mají o starších, je, že
jsou to ubozí, paličatí, domýšliví, obtížní lidé, kteří stále jen vzpomínají na
staré zlaté časy a nás jen stojí přespříliš peněz.
Ti starší se zase ptají, proč ti mladí všechno, ale
opravdu všechno musí změnit. Všechny ty změny jdou příliš rychle za sebou - a
proč by mělo být vše najednou jiné?
V této bohoslužbě chceme zdůraznit, že starší a
mladší generace dokážou spolu vytvořit mnoho hezkého, a to jen tehdy, když se
celoživotní zkušenosti spojí s novými myšlenkami mladých.
Modlitba
K: Ty, Bože pronikáš do všech srdcí, ty víš, jak hledáme
slova povzbuzení, znamení tvé blízkosti. Modlíme se k tobě: sešli nám svou
životodárnou sílu, tvého svatého Ducha, abychom tě poznali takového, jaký jsi:
Bůh lidí dnes a stále, na věky věků. L: Amen.
1. text: Co pro nás znamenají
starší lidé.
V zemích s vysoce vyvinutou kulturou mají lidé
velkou úctu ke starým a nejstarším lidem. Většina z nich má mnoho co říci.
V každém případě je dobré se s nimi
poradit. Naše doba a kultura udělaly ze "starých lidí" problém. To je příznakem
ochuzení. V naší společnosti jsou staří lidé považováni za neproduktivní.
Většinou jsou prostě odepsaní, tak jako stroje či jiný materiál. V této
produktivní společnosti se jednoduše píše o odepsání personálu - "lidského
materiálu". Pak se pokračuje dále, tj. v řešení problému, kam je ubytovat, "uklidit", a jak tyto staré lidi zaměstnat.
Na druhé straně však ne všichni staří lidé jsou zrovna hodni úcty. Jsou
lidé, kteří zestárli v sobectví, svéhlavosti, umíněnosti a pro své okolí,
někdy i ve snaze se postarat co nejlépe o svoje děti, se stali absolutně
nepřijatelnými, nesnesitelnými. Existují však i staří lidé, kteří se pro svůj
tělesný či duševní úpadek stali obtížnými a o tyto musíme pečovat
s velikou láskou a trpělivostí.
2. text: Staří lidé jsou často
vedoucí lidé
Znamenají nezřídka velký přínos do rodinných svazků, do
hospodářského, průmyslového života, do každé oblasti společenského života. Dokonce i svým mlčením přinášejí často
moudrost, rozum a prozíravost.
Starší lidé jsou hodnotní a cenní lidé, kteří nás učí, že
vše je pouze relativní. Stali se věkem
shovívavými a velkorysými a nedělají si už žádné velké iluze. Nazírají do
hloubky věcí, žijí vnitřněji a váží si všeho, co jim život přináší. Moudří
lidé. Pokojní lidé. Lidé plní humoru. Mnoho starých lidí je skutečně
pozoruhodných. Musíš je pouze najít a oni musí dostat příležitost se uplatnit a
spolužít. Udělej si čas pro staré lidi. Jdi si s nimi někdy popovídat, a
především poslouchej, co ti chtějí říci. Budeš s překvapením stát před
jejich životní moudrostí.
Evangelium J 19, 23-27
Vstupní dialog křestního obřadu
K: Pod jakým jménem bude vaše dítě známo u Boha a u druhých
lidí?
Rodiče: (R:) Bude se jmenovat N.
K: Ať je toto jméno zapsáno v knize života, na dlani
boží.
(Zápis jména do křestní knihy)
K: Milí rodiče, přinesli jste dítě ke křtu, chcete, aby bylo
pokřtěno. Od této chvíle jste za ně odpovědni také před Bohem. Bude vaším úkolem
seznámit je s Bohem a naučit je žít
s ostatními v jeho Duchu a lásce. Chcete mu jít příkladem ve víře a
lásce?
R: Ano chceme.
K: Mohli byste říci, proč chcete, aby byl(a) N. pokřtěn(a)?
(Jeden z rodičů, nebo oba, přečtou vlastní zdůvodnění)
K: Také kmotr a kmotra mají zvláštní úkol v životě kmotřence. Proto se vás
teď ptám: Jste připraveni pomáhat rodičům v jejich poslání? Slibujete, že
budete projevovat opravdový zájem o vašeho kmotřence a budete mu pomáhat, aby
došel životního naplnění?
Kmotr a kmotra: Ano, slibujeme.
Přímluvy
Jako odpovědi na jednotlivé prosby všichni zpívají: O Lord
hear my prayer. . .
(tj. Pane, vyslyš mou modlitbu; zpěv z Taizé)
Závěrečná modlitba:
Otče, daroval jsi nám život, Chceme naše životy dělit
s jinými, aby naše štěstí bylo tak veliké jako je náš blahobyt. Chraň nás
před naší tvrdostí, abychom byli navzájem pro sebe otevření, starší i mladší.
Eucharistická modlitba
K: Pane, děkujeme ti za život, za dům, ve kterém bydlíme,
za lidi, se kterými žijeme, za květiny a zvířata, která jsi svěřil naší péči.
Děkujeme ti za všechny lidi, kteří nás dodnes předešli v dobrém duchu,
kteří nás naučili, jak poctivě a dobře žít a jak se můžeme milovat a odpouštět
si.
L: Děkujeme ti za každého člověka, který nás naučil
angažovat se a pečovat o jiné, blízké i vzdálené. Děkujeme ti, že se mezi
mladšími i staršími vždy najdou lidé, skvělí v pomáhání a podporování,
kteří neodcházejí, když se život hroutí, a kteří říkají svým přátelům: Zůstanu
u tebe, cokoli se stane, protože jak bych já mohl žít, nežiješ-li ty?
K: Tak to řekl v dávné době i Ježíš Nazaretský, na
kterého jsme nezapomněli. On je dodnes
ten nejlepší, o kterém jsme slyšeli. On byl takový, že všem řekl: Jak bych mohl
žít já, když nežijete vy? On nás naučil, jak bychom mohli spolu žít, on řekl
všude, kam přišel: Jestliže chceš žít opravdově a dobře, budeš muset dávat a
rozdělit se, pak budeš mít teprve dobrého ducha a staneš se opravdu člověkem.
A v poslední chvíli svého života ukázal neobyčejným
znamením, jak je to možné. Večer přes svou smrtí usedl ke stolu a řekl: Jenom
tehdy někoho opravdu milujete, jestliže jste za něho odhodláni vydat svůj
vlastní život. Chléb a víno na tomto
stole jsou znamením jeho přítomnosti mezi námi.
Tyto dary on rozdal mezi své učedníky, a tak se za ně vydal. Svým
utrpením a smrtí se pro nás stal spásou.
L: Milostivý Bože, tak činíme v jeho jménu a modlíme
se v tvém Duchu, který v něm tak jasně a silně ožil. Učiň nás svými
dětmi, které po sobě nenechávají jenom hezká slova, ale společně
s ostatními jsou připraveni pomáhat mladým i starým.
K: Dobrý Bože, na nikoho nezapomínáš. Modlíme se
k tobě, pamatuj také na lidi, kteří zemřeli, a dej, ať najdou pokoj u
tebe. Buď otcem zvláště pro všechny, kteří trpí a jsou v nesnázích, i pro
velkou rodinu křesťanů, kterou v tuto hodinu před tebou zastupujeme.
Předtím, než budeme rozdělovat chléb a víno jako znamení společenství
s tebou a s ostatními, pomodlíme se modlitbu, kterou nás Ježíš
naučil:
Závěrečný text před požehnáním
K: Být starým, to není jen otázka let, pokud já mohu říci,
viděl jsem lidi stát se starými v jediném dnu. Život je něco docela
jiného, než tikat jako hodinky. Spatřil jsem také lidi omládnout v jednom
jediném okamžiku.
Ukázka
této současné liturgie je spolu s ukázkou jeruzalémské liturgie
v minulém čísle a ukázkou hispánské liturgie v příštím čísle volným
úvodem k pravidelné liturgické rubrice Getseman. V ní bude
problematika nového přístupu k liturgii a zejména k eucharistickým
modlitbám diskutována. Na uvedené ukázce možná někoho zarazí, proč neobsahuje
instituční formuli, proč je málo akcentována reálná Kristova přítomnost
v eucharistických způsobách. Možná je tomu tak, ovšem chybění instituce je
jenom zdánlivé. Celá anafora zdůrazňuje
jiný neopomenutelný rozměr eucharistie - Kristovu totální vydanost za nás a tím
i návod k vydanosti jednoho za druhého.
Zdá se, jakoby se autoři anafory inspirovali nikoli synoptiky, ale Janem
s jeho popisem umývání nohou učedníkům. U Jana tento oddíl nahrazuje
zprávu o ustanovení eucharistie. Pokud tato holandská liturgie byla pouze
příležitostnou (což je zřejmé), a jindy se zdůrazňují jiné závažné momenty
eucharistie, není třeba mít vážnější liturgické námitky. Co však více zaráží,
je nejen absence epikléze, ale i jakékoli zmínky o Duchu sv. Zařazení epikléze
v katolické eucharistii po reformě II. vat. koncilu by mělo být pravidlem.