Římskokatolický farář Hermann Muenzel byl suspendován trevírským biskupem Dr. Hermannem Josefem Spitalem. Spolu s evangelickou superintendantkou, starokatolickým knězem a husitskou biskupkou totiž večer 2. června 2000 celebroval na hamburském katolickém sjezdu (Katholikentag) Limskou liturgii. Ekumenickou bohoslužbu tehdy pořádala iniciativa Církev zdola (Kirche von unten).
II. letniční fórum iniciativy Starost a naděje se uskutečnilo ve Fryštáku 9. - 11. 6. 2000. Téma tohoto fóra znělo Mládež a církev.
Na setkání se hovořilo a diskutovalo o poslání církve ve vztahu k mládeži a o tom, co mládež (a zda vůbec něco) od církve očekává. Účastníci se shodli na tom, že možným základem je otevřenost vůči novému, co do světa přichází skrze mladé lidi, tolerance vůči světu, v němž žijí, a akceptování mladých jako rovno-cenných partnerů. Podobně by bylo vhodné se oprostit od apriorního před-sudku, že mládež je vůči církvi zaujatá. Současná mládež totiž stále intenzivněji hledá svůj spirituální rozměr, a do jisté míry očekává i od církve, že jí v tomto směru bude nápomocná. Zde se tedy otevírá církvi široký prostor k nabídce preevangelizace a různým formám pas-torace mládeže. Mládež byla, je a bude pro společnost i pro církev starostí, ale zároveň i velikou nadějí do budoucna. KontaktnainiciativuStarostanaděje: MarekVýborný, Barákova716, 53803HeřmanůvMěstec, e-mail: vyborny@cmtfnw.upol.cz
Časopis Souvislosti 1/43/2000. Průrazná červeň obálky, pohlcující jména autorů tištěná drobnou černí, by vás rozhodně neměla odradit. Z našeho hlediska nejzajímavější příspěvky: 1) Důkladná dokumentace ke sporům o pražskou katolickou teologickou fakultu. 2) Žalm 30 - pokusy o překlad a výklad; úctyhodná ukázka erudice Martina Prudkého z ETF UK. 3) Osobní zkušenost Klause Steigledera s pobytem v Opus Dei aneb katolicismus s jehovistickou tváří.
Německá biskupská konference uzavírá podle článku 14 svého statutu z 10.8.1998 dohodu s biskupem Starokatolické církve v Německu o následujících pravidlech při přejímání duchovních jedné z obou církví do služeb církve druhé.
Osobně odůvodněná a zodpovězená konverze některého církevního nositele úřadu může za jistých okolností zatěžovat mezicírkevní vztahy, je ji však třeba z respektu k rozhodování svědomí jednotlivého věřícího respektovat. Společná zodpovědnost chce přispět k tomu, aby problémy dotyčných osob, jejich obcí, jakož i církví jako celků byly podle možností zmírněny.
Blahopřání a dík Getsemanů „k číslu 100“. Za svého života jsem v církvi zažil období celkem šesti papežů tohoto století, ale vychován jsem byl v duchovní atmosféře těch dvou Piů... K orientaci svého stáří jsem se dostával postupně až pomocí některých osobností české Církve našeho století… Neuvědomil jsem si ani, že mezi ně patřil i benediktin Metod Klement, později dominikán Metoděj Habáň, výrazně až temperamentní Aťa Mandl , mnohé šokující Bonaventura Bouše, který ztratil státní i církevní „souhlas“, pak tichý Míla Máša a nakonec „krkonošský jezuita Honza Rybář.
Před dvěma roky, když Catholic Theological Society of America deseti ku jedné podpořila usnesení, které zpochybňovalo vatikánské stanovisko o svěcení žen, jesuitský teolog Avery Dulles veřejně prohlásil zda se CTSA může ještě nazývat katolickou. Ale letošní červnová konference na Miami, kterou CTSA pořádala a jejíž téma pojednávalo o správnosti disentu v církvi, se stala vítězstvím teologického dialogu a otevřenosti mezi Avery Dullesem a Richardem McCormickem. K významu dialogu přispělo i to, že se oba teologové shodli na tom, že disent oficiální církevní nauky je legitimní částí vývoje doktríny. Dulles zdůrazňoval obranu oficiálního učení církevní autority: disent by měl být vzácný a zdvořilý. McCormick zdůraznil význam disentu jako pomoci církvi k napravě chyb a rozvinutí nauky, zvláště jedná-li církev nezodpovědně a autoritářsky. Pro Dullese je veřejný disent hrozbou církevní věrohodnosti a jednoty. McCormick zastává názor, že jestliže se veřejný disent stává problémem, je to z velké části kvůli postojům a prohlášením Jana Pavla II. a Josepha Ratzingera, kteří omezují skutečný doktrinální vývoj církve svým přísným a represivním přístupem. Více než deset amerických teologů přispělo do debatay, včetně Lisy S. Cahhilove z Boston College a Mercy S. M. Farleyove z Yale University, součastné prezidentky CTSA. V současné převládající atmosféře strachu mezi teology, se většina zúčastněných dívala na tuto odvážnou veřejnou debatu věnovanou sporným otázkám církevního disentu jako na nadějné znamení a příslib pro budoucnost.