Tajně vysvěcený biskup Jan Konzal stál u
samotného zrodu Getseman a jako předseda redakční rady jim dával
směr i nadále. Zde přetiskujeme jeho kázání o vztazích v
církvi. (Getsemany 107 - červen 2000)
Jistě jste si
všimli, že dnešní čtení (1 K 1, 10-13) mluví o křesťanské
obci, kde nebylo všechno tak docela v pořádku. Oč tehdy v Korintě
šlo? Co vlastně mladou obec křesťanů rozdělovalo na skupinky
navzájem se trumfující a nemilosrdně číhající na chybu
druhých stran?
Katolictví vyznalo na posledním koncilu veřejně, že chce
světu sloužit. Nikoli posluhovat, nicméně opravdu sloužit. Potřebuje-li svět od
nás nějakou službu, není to ani tak zdravotní a sociální služba, obojí dnes
zajišťuje sekulární stát efektivněji než jakékoli církevní instituce; svět už
Už "tradičně" slýcháme o letních prázdninách pastýřský
list věnovaný sexu. Už to by si
zasloužilo pokojnou reflexi. Navíc mi přišly do rukou hned dvě čísla zvláštního
časopisu. O LOGOS společenství i jejich občasníku považujeme za nutné referovat
proto, že obojí je opravdu mimořádné. Čím? Společenství sdružuje křesťansky věřící
homosexuály, gay obého pohlaví; jejich časopis se pokouší o kultivaci duchovní
roviny lidí patřících k této specifické minoritě.
Mám zato, že reordinace je kontraindikována hned z několika příčin: sakramentálních,
eklesiálních a personálních. Vedle toho budí tento návrh řešení
problému mlčící církve (nebo snad příkaz?
Má-li se sdružení přátel stát společenstvím nebo dokonce skutečnou obcí, musí jedince sjednocovat něco víc než ideologie a hesla, víc než ideje, programy, kolektivní prožitky. Také víc než rezonance či úspěšně překonané dizonance citu a vůle. Musí je znovu a znovu sjednocovat dílo. A chce-li taková obec nebo i společenství být společenstvím, obcí našeho Pána, obcí shromážděnou "v jeho jménu", nestačí k tomu toto jméno skloňovat, citovat, proklamovat na firemním štítě. Pravdu nutno činit, učí nás Pavel. Obec Pánovu pak sjednocuje dvojjediný čin, vlastně činění: liturgie a diakonie.
Na prvou adventní neděli jsme slyšeli pastýřský list českých biskupů, věnovaný
kněžským a řeholním povoláním. Mnohé jistě potěšil pozoruhodně
věcnou argumentací, nepředstíraným zájmem o budoucnost služby v Božím
lidu, střízlivým tónem a vstřícnou ochotou (např.