Dějinami spásy, Písmem, dokonce samotným evangeliem se táhne spor, zda je „lepší vrabec v hrsti než holub na střeše“. A zůstane otevřeným problémem, protože pře se tu důvěra náboženské zkušenosti s důvěrou smyslu kříže.
Král David dnešního úryvku je zcela zaujat myšlenkou oslavit archu úmluvy. Řekli bychom skoro: ať to stojí, co to stojí, sláva musí být. Jenže aniž to tušil, tímhle postupem se stal středem veškeré pozornosti on, královský velekněz, žehnající liturg. Jeho milovaná a upřímně ctěná archa zůstala ve stínu.
Představa, že budou doopravdy kázat před shromážděnými věřícími je pro některé zlou můrou, pro jiné je zase dávno vytouženým snem. Obě tyto krajnosti jsou naivní a plodí je povolání nezralé. Jáhen je Kristem i církví pověřen, aby se spolupodílel při prostírání stolu slova božího. Ne méně, ne více.