Dnešní příběh slepého syna Timajova nabízí cosi zásadního: víra uzdravila a uzdravuje. Pochopitelně nikoli jakákoli víra. Je tu řeč o uzdravující moci víry v evangelium.
Ježíš: Ten, který se nevzdává, protože Otec je na jeho straně Mk 8, 27 - 9, 1
Nemíním klást řečnické otázky, ani zkoušet z náboženství. Ta otázka má i dnes svůj aktuální smysl. Ježíšovi současníci si tu otázku pochopitelně kladli s jinou naléhavostí než my. Pokoušeli orientovat v tom, co zakoušeli. Hádali slavné proroky. Zbrklý Petr by prý rád dokonce Mesiáše. Ale všichni jen hádali.
Náboženství a víra evangeliu; v čem je pokrytectví farizeje
Mk 7, 1-8.14-15.21-23;
Nezdá se vám to dnešní evangelium - při vší úctě - trochu za vlasy přitažené? Pokud by Bible měla být učebnicí morálky, zdá se, že evangelista by měl nechat Ježíše lépe docenit upřímnou snahu farizejů o mravní dokonalost. Prý pokrytci, vyčítá jim Nazaretský.
Sen se stává za jistých okolností charakteristickou literární formou: Vkládáme do něj své naděje tehdy, kdy skutečnost je, zdá se, ještě příliš vzdálená tomu, co již nazrálo a co musí přijít - kéž ne příliš pozdě.
O čem tedy sním já:
- církev zase uvěří, že je Pánova. Ne ona je spasitelem. Ne ona sama se musí zachránit, nasytí i ošatí ji její Pán. Zatím jsme svědky, že:
- papežský stát si vydržuje legie diplomatů, aby hájili vliv státu Vatikán na světské dějiny.