1. Úvod
Tématem tohoto
příspěvku je problematika úplného půstu/hladovění z hlediska
nejčastějších motivací a sonda do oblasti psychologie
jednotlivých fází půstu, a to ve srovnání s některými
praktickými poznatky autora za přibližně 25 let praktických
zkušeností s hladověním. Jedná se zejména o úplné půsty v
trvání 3 - 4 týdny. Nejprve vymezme základní pojmy, za půst
se totiž považuje mnohé!
Pojmem úplný půst
rozumějme úplné přerušení příjmu potravy na období nejméně
24 hodin. Mimo duchovní oblast je analogií pojem hladovění.
Zpravidla je doprovázen omezením příjmu tekutin co do druhu,
nikoliv však co do množství. Ačkoliv jsou u přísnějších
forem tohoto půstu zakázány i bylinné čaje a minerálky, u vody
je obvykle doporučována běžná nebo spíše zvýšená
konzumace.
Při
částečném půstu je potrava přijímána s omezením
např. druhů potravin, jejich množství nebo času jejich příjmu.
Za neduchovní analogií částečného půstu lze považovat podle
okolností dietu, případně podvýživu.
Naopak
zpřísněný půst neumožňuje např. příjem tekutin, spánek,
zakazuje nebo přikazuje určité aktivity.
Do
výčtu lze zařadit i nulovou dietu, kdy příjem
potravy je nahrazen aplikací vitamínů a živin jinými způsoby
(tablety, speciální nápoje, nitrožilní aplikace).
V dalším textu
se budeme věnovat především úplnému půstu. Pokud je tedy dále
používán termín půst, je míněn úplný půst
s převažujícím duchovním významem, popřípadě půst
blíže neurčený. Je-li užit termín hladovění, je míněno
totéž, avšak s důrazem na tělesnou stránku věci.
2. Půsty podle motivace a očekávání
2.1 Půst
náboženský
Půst měl své místo
už v pohanských náboženstvích od pravěku až po vrcholné
období starověkého Řecka. Zatímco v Egyptě byly rozšířeny
třídenní náboženské půsty, v řecké společnosti, kde bylo
hladovění více rozšířené, často splývaly motivy náboženské,
filozofické a léčebné. Pythagoras držel čtyřicetidenní půsty
a vyžadoval to i od svých žáků. Sókrates a Platón drželi
pravidelné půsty desetidenní.1
Východní náboženství tradičně spojovala půsty s meditací,
od samého počátku zde docházelo k propojení duchovního,
duševního a tělesného významu půstu (jóga, různé východní
medicíny). Dr. Ruediger Dahlke upozorňuje, že zakladatelé téměř
všech velkých náboženství (Mojžíš, Ježíš, Mohammed, Buddha
a další) měli intenzivní zkušenosti s dlouhými půsty, viz
např. Mohammedův výrok: „Modlitba vede na půl cesty k Bohu,
půst nás přivádí k nebeské bráně." 2
Křesťanství má oporu
pro své půsty jak v Písmu, tak v tradici - obojí
částečně sdílí s židovstvím. Ježíš Kristus setrval na
poušti 40 dní zcela bez potravy, ale půsty v délce 40 dní
nacházíme již u Mojžíše a Eliáše. Úplné půsty o délce 40
dnů se v židovství i ranném křesťanství vyskytují
častěji. Židé měli jediný povinný půst, bylo však zvykem na
důkaz zbožnosti hladovět vždy v pondělí a ve čtvrtek.
Tuto skutečnost dávali někteří židé najevo záměrně
vystavovaným zuboženým zevnějškem. Ježíš v tom viděl
pokrytectví a vyzýval učedníky, aby se nepostili před lidmi, ale
před Otcem, a to s veselou tváří (Mt 6, 16 - 18). Po smrti
Ježíšově se ranná církev rozhodla změnit na jeho památku
postní dny na středu a pátek.3
Významu nabýval půst před Velikonocemi, zprvu trval tři dny, pak
týden a od třetího století již tradiční postní období trvá
40 dní. Současně se ovšem změnil z půstu úplného na
částečný s přibývajícím množstvím dispenzí. Úplný
půst se stal spíše jen výsadou některých mnišských řádů, a
to ještě na jednotlivé dny nebo poměrně krátká období
(pondělí až pátek apod.). Mimořádně přísné půsty drželi
v židokřesťanské tradici esejští. Půstu připisovali
duchovní (to především), ale i tělesný význam. Půstu se
věnují i některé z kumránských svitků.4
Zhruba od 10. století
půst v křesťanství ztrácel na významu, i dnešními
církvemi je chápán spíše symbolicky a jen málokdy jako dlouhý
a úplný půst. Anselm Grün soudí, že církev na účinný půst
zapomněla a přenechala jej léčitelství a meditačním hnutím.
Ptá se: „Kde se dnes lidé nejvíc postí? Sotva tam, kde
bychom to nejvíce čekali - v klášterech. Člověk se tam dozví
mnoho důvodů, proč dnes není možné postit se tak, jak se postil
třeba svatý František nebo jak půst chápal ve své řeholi svatý
Benedikt." 5
Sám Grün přitom má na půst poměrně „měkká" měřítka.
Na úplném půstu netrvá, za příklad dává mnichy, kteří
zůstávali bez jídla jen některé dny a cituje R. Arbesmanna:
„Hrdinové mnišské askeze přitom dávali přednost syrové
stravě před vařenou." 6
Laťka hrdinství zde tedy není nastavena nikterak vysoko. Profesor
Richard Foster konstatoval, že při svém studiu nenašel žádnou
křesťanskou knihu o půstu, vydanou v téměř stoletém
období od roku 1861 do roku 1954 7
Derek Price říká: "Půst je ztracený klíč - milost, která
se nachází na stránkách Bible. Přesto jej křesťanská církev
odložila a ztratila." 8
Bill Bright se domnívá, že církev spí, je znečištěna
materialismem a žádostmi světa a ví dnes jen málo o duchovní
sebekázni.9
Dahlke konstatuje úpadek půstu v náboženstvích obecně,
komercionalizaci půstu v buddhistických klášterech i
přejídání muslimů po západu slunce v období ramadánu.
To, co po různých reformách zůstalo z křesťanského půstu,
pak bez servítků označuje za frašku. Svou kritiku výslovně
adresuje jak katolickým, tak protestantským církvím. Uvádí
zajímavé příklady z klášterů v Bavorsku. Po povolení
konzumace ryb následovalo povolení konzumace „všeho, co plavalo
ve vodě". Klášterní kuchyně pak připravovaly pečené kachny
a dokonce i postní pokrmy z bobrů. Také tradiční klášterní
pivovary vznikaly v Bavorsku již od roku 1040 proto, aby
dodávaly tekutý chléb postícím se mnichům. 10
Co může křesťan,
který chce do praktikování své víry vrátit půst, očekávat?
Anselm Grün považuje už sám půst za modlitbu tělem.11
To bychom mohli přijmout spíše symbolicky. Půst sám není
kontakt s Bohem, ale jeho velké usnadnění. Nemá v sobě
nic posvátného, ale může ke svátostným věcem naši duši i
tělo připravit. Půst je výborný pomocník modlitby, pokání,
kontemplace. Posouvá naše hranice o kousek blíže k Bohu.
Udržuje naše svědomí při bdělosti a ukazuje naše současné i
minulé viny i cestu k nápravě. Pozornosti si zaslouží i jeho
význam hermeneutický: týdny se postící člověk vidí v textech
nové hlubší významy. Někdy je půst vnímán - a to i v jiných
náboženstvích - jako upevnění nadvlády duše nad tělem jako
boj proti hříchu a pokušení, popřípadě potrestání těla za
hřích samý.
Praktické
poznatky - exkurz 1:
Zkušeností
autora je, že funguje jen první část. Dobře snášený půst
tělo nijak netrestá a hříšným myšlenkám rozhodně nebrání.
Dává však duši více síly s nimi bojovat. Půst také
otevírá dveře k opravdové křesťanské pokoře, touze po
smíření a odpuštění „svým viníkům". Právě v jiném
prožívání pokory vidí autor hlavní příčinu zintenzivnění
modlitby i pokání a meditace během půstu.
Na co by naopak křesťan
spoléhat neměl? Půst není samospasitelný, není to zvláštní
zásluha či výsada. Bez duchovní náplně je půst prázdný.
Je-li stavěn na odiv či se stane předmětem pýchy (nikoliv
upřímné radosti z úspěšného absolvování), ztrácí svůj
křesťanský smysl. Neměl by ani spoléhat na to, že k absolvování
náročnějšího půstu stačí jen a pouze víra bez nutnosti
zvládat techniku hladovění. Přitom by se neměl zapomínat
radovat. Snad nebude nemístné toto srovnání: jestliže se vydá
křesťan a turista pěšky z Prahy do Santiaga de Compostella,
pak oba patrně s pomocí Boží dojdou do cíle. Cesta trvá
týdny - jako půst. Turista získává denně krásné zážitky
z cesty, ale křesťan také, i když dostane ještě mnoho
důležitějšího navíc. Pouť a túra má se k sobě jako
půst a hladovění. Obojí je přínosné, ale duchovní obsah je
přesahující. A dále: i křesťan si jistě před cestou
několikrát vyrazí do Brd - aby měl natrénováno, vyšlápnuté
boty a vyzkoušenou výbavu. Pokud půjde v sandálech bude
spoléhat jen na Boží pomoc, možná bude muset pouť přerušit.
Proto i první půsty je dobré brát víc jako praktický nácvik
hladovění. Učit se techniku hladovění je jako učit se v dětství
nazpaměť slova modlitby. Ostatně, vhodnosti spojení pěšího
putování a půstu si povšimli i mnozí lékaři. K propagaci
postního putování uspořádal švédský lékař Otto K. Aly
desetidenní 500 km dlouhý pochod z Goteborgu do Stockholmu.
Účastníci zdolávali 50 km denně, nepřijímali žádnou potravu
a pili pouze 3 litry vody a malé množství ovocné šťávy každý
den.12
2.2 Půst
jako duševní očista a léčba
Nazíráme-li
zdraví člověka jako jednotu zdraví duševního i tělesného, pak
půst působí na obě tyto složky synergicky. Již starověké a
dálněvýchodní medicíny toho hojně využívaly. K léčbě
nemocí, k upevňování zdraví těla i ducha a podle Grüna i
k vyvolávání extatických stavů, snů a vizí. Moudrost
kmene Zulu říká: „...plný žaludek
tajemné věci neuvidí" 13
Můžeme říci, že půst po přechodném počátečním období
nervozity uklidňuje, tlumí stres, agresivitu i pocit křivdy,
ublíženosti a chronické nespokojenosti, dává nadhled nad
všedními problémy, prohlubuje vnímání a prožívání, dává
schopnost hlubšího myšlení a koncentrace a bystří smysly,
odstraňuje chronickou otupělost a únavu. Člověk díky půstu
začíná lépe rozumět svému okolí. Dahlke si všímá, že půst
přináší člověku efekty, které se dnes lidé spíše snaží
koupit, než by o ně usilovali. Pokračuje:
„Půst
se na rozdíl od všech ostatních metod hodí k tomu, aby
vybudoval most mezi různými rovinami naší existence a navzájem
je sladil. Kdo je zaměřen jen na tělo a má na mysli jen
detoxikaci, přesto si všimne, jak je senzibilnější a jak se jeho
duch otevírá a rozšiřuje. Kdo má naproti tomu namířeno
k vyšším spirituálním cílům, může při půstu zažít,
jak velmi k tomu jeho tělo patří. Těm, kteří se rádi
vznesou příliš vysoko, se tělo při půstu stane kotvou. Naproti
tomu lidem těžce spočívajícím na zemi, zaměřeným jen na bytí
tady, propůjčí půst křídla, která jejich duši vynesou do
netušených výšin. Tento efekt je o to zřetelnější, čím méně
půst směřuje k nulové dietě a čím více se naopak stará
o to, aby nebyly volnější jen kalhoty, nýbrž i vědomí"14
Praktické
poznatky - exkurz 2:
Autor
pozoroval na sobě mimo jiné vymizení příznaků dlouhodobého
stresu z přepracování, korelujících se syndromem vyhoření a
psychosomatickým stavem blížícím se chronickému únavovému
syndromu, a to jak přímým vlivem na psychiku, tak rázným
rozetnutím začarovaného kruhu nezdravého životního stylu - po
půstu člověku připadá zcela přirozené žít jinak. K dalším
vlivům: postícímu se člověku se zostří smysly tak, až ho to
překvapí. Autor kupříkladu v kuchyni náhle ucítil vůni
levandule. Považoval ji za čichovou halucinaci, ale vydal se za
stále silnější vůní. Hluboko v prádelníku, který
oddělovaly zavřené dveře dvou místností, jednoznačně
identifikoval jako zdroj levandulové mýdlo, ačkoliv bylo zabalené
v neporušené folii. Jeho vůně se předtím nezdála být
intenzivní ani z bezprostřední blízkosti. Dále i po
ukončení půstu dlouho přetrvává citlivá chuť. Kvalitní
brambora uvařená ve slupce a konzumovaná po malých soustech
překvapí harmonií zajímavých a výrazných chutí. Grünem
zmíněné extatické stavy autor nezaznamenal. Fantazie je sice při
půstu košatější, ale vnímání reality naopak střízlivější
a konstruktivnější. Působení půstu se jeví silnější na
oblast vědomí, nežli nevědomí. Jím zmíněnou moudrost kmene
Zulu o porozumění tajemnému je možno s určitým úspěchem
vyzkoušet na pochopení vyšších významů tajemných míst
v Písmu.
Půst je ovšem
prostředkem starověké i moderní medicíny k léčbě konkrétních
psychiatrických diagnóz. Partyková se odvoláním na
konkrétní světové lékařské kapacity upozorňuje na pozitivní
vliv hladovění na většinu psychických chorob, zejména
schizofrenie, epilepsie a chorob souvisejících s abnormalitami
v prokrvení některých částí mozku nebo se správnou činností
jater.15
Nilov a Nikolajev z vlastní praxe uvádějí pozitivní vliv
půstu na schizofrenii, bipolární poruchu a řadu různých
syndromů, souvisejících s utkvělými myšlenkami, nutkavými
stavy, strachem a pochybnostmi.16
Dále se zabývají praktickými výsledky při léčbě
alkoholismu.17
Dahlke zdůrazňuje význam půstu při odvykacích terapiích, ať
už se jedná o závislost na alkoholu, kouření, drogách (dokonce
výslovně uvádí i heroin), nebo na různých činnostech či
nadměrné konzumaci zákusků.18
2.3
Půst jako očista těla a léčba chronických onemocnění
Od dob Hippokrata se
traduje moudrost: „Co nevyléčí hlad, nevyléčí žádný lék."
Dostupná literatura se obvykle shoduje na tom, že půst detoxikuje
tělo, zbavuje jej depozit, odlehčuje a regeneruje orgány,
autolyzuje patologická ložiska, omlazuje tkáně, zvyšuje imunitu,
s určitými výjimkami léčí chronická onemocnění
bakteriálního, virového i mykotického původu, zlepšuje krevní
oběh a stav kardiovaskulární soustavy a celkově zlepšuje
psychosomatický stav a vitalitu organizmu.
V literatuře
nacházíme desítky - snad i stovky - diagnóz, na které nějak
hladovění působí. Autoři většinou odkazují na konkrétní
klinické výzkumy, někdy si však částečně odporují. Proto jen
stručně: S odkazem na další zdroje MUDr. Partyková shrnuje
výsledky léčby 30 chorob u sledované skupiny 948 pacientů, kteří
byli léčeni hladověním. Vyléčení nebo patrné zlepšení
vykázalo 877 pacientů (úspěšnost 93%), přičemž bez zlepšení
zůstalo jen 71 pacientů (7%). U jednotlivých diagnóz byla
úspěšnost odlišná, u mnohých ovšem stoprocentní.19
Autorka bohužel výsledky podrobně nekomentovala. Vlastní průzkum
provedl spisovatel Upton Sinclair. Po 10 let sledoval 109 osob,
podrobujících se půstům v trvání od 6 do 30 dní. Tvrdí,
že u 100 osob došlo k vyléčení konkrétních nemocí.20
Dahlke poukazuje na zajímavý léčebný přínos hladovění: časté
neočekávané „vyřešení" párové neplodnosti po půstu obou
partnerů.21
Naše očekávání
vyléčení nebo zmírnění zejména chronických problémů a
zlepšení našeho zdraví tedy může být naplněno. Reálnost
očekávání v případě známých konkrétních diagnóz lze
předem ověřit v literatuře. Udržení výsledků půstu
závisí obvykle i na vhodné životosprávě po půstu.
2.4
Půst pro snížení tělesné hmotnosti
Snížení hmotnosti je
nejčastější motivací k půstu v dnešní společnosti.
Nemusí se jednat vždy o povrchní módní pohnutky. Řada lidí
trpí nadváhou vlivem nemoci, dědičnosti nebo jen vlastní špatnou
životosprávou. Každému z nich může půst pomoci a zároveň
může být motivací k trvalým změnám životního stylu. Vyšší
smysl půstu by se ani v tomto případě neměl zanedbávat.
Zlepšení tělesného i duševního stavu je zde vítaným bonusem.
Často se setkáváme s hovorovou charakteristikou „ztučnělý
mozek". Pokud je tento mozek schopen se odhodlat k půstu, po něm
už nebude ztučnělý.
Obvyklý úbytek
hmotnosti činí počátkem půstu asi 1-2% tělesné hmotnosti
denně, postupně se snižuje. U 80 kg vážícího člověka může
být při třítýdenním půstu okolo 15 kg.
Partyková uvádí
případ otylé ženy, která držela nepřetržitý úplný půst
119 dnů a její hmotnost se snížila ze 143 na 81 kg - tedy o 62 kg
a více než 43%!22
V podobných extrémních a lékařsky monitorovaných půstech
se však jedná spíše o nulovou dietu - v uvedeném případě
pacientka dostávala 2x týdně vitamíny injekční formou. Při
běžných několikatýdenních půstech obvykle nepřesahuje úbytek
hmotnosti 20%.
2.5
Půst jako protestní hladovka
Takto pojatý půst nese
vážné morální otazníky, spojené s přítomným nástinem
vydírání: když nebude po mém, tak umřu! Takoví morálně
pokleslí hladovkáři obvykle ke smrti odhodláni nejsou a uchylují
se i k různým švindlům. Před několika lety při mediálně
sledované skupinové hladovce v Praze novináři přistihli
hladovějící, kterak konzumují polévku. Hladovkáři poté vydali
vysvětlující tiskové prohlášení, podle něhož se jejich
hladovka vztahuje jen na tuhou stravu. U tak silných osobností,
jako byl třeba Gándhí, tyto pochybnosti jistě nemáme. Přiznejme
morální právo hladovky též zajatcům či vězňům, byť by měli
nesmyslné či povrchní požadavky. Ve všech ostatních případech
je třeba morální oprávněnost hladovky pečlivě vážit.
Člověk, který má
zkušenosti s půstem může hladovět mnohem déle - ovšem
tím i vzbuzovat neoprávněné obavy veřejnosti o svůj život.
Veřejnost tím však posléze otupí a začne považovat hladovku za
něco, co se může táhnout týdny či měsíce, aniž by bylo nutno
se tím zabývat.
2.6
Půst a přežití
Člověk vydrží bez
potravy mnoho desítek dnů. Pravděpodobně nejdelší v literatuře
popsané půsty trvaly 236 a 249 dnů, jednalo se o dvě otylé ženy
z Glasgova.23
Z odkazu není jasné, zda se jednalo o půst či o nulovou
dietu. Pokud se lidé octnou bez potravy vlivem přírodní
katastrofy, havárie letadla či lodi, zpravidla neumírají hlady,
ale vlivem stresu. Mají-li dostatek tekutin a nevysilují se
stresem, jejich šance na přežití bez potravy je i nad sto dnů.
Příkladem psychického nezvládnutí stresu je známá později
zfilmovaná havárie letadla v Andách. Nezranění cestující
měli k dispozici dostatek vody ze sněhu a ledu a zásoby
potravin na řadu dní, které mohli řízeně konzumovat a poté
přejít k hladovění. Místo toho ve strachu ze smrti hladem
došlo ke sporům o potraviny a jejich hltavou nadměrnou konzumaci.
Následné desítky dní psychicky nezvládnutého hladovění
zbytečně vyústily - podle tradované verze - v kanibalismus.
Pro změnu úsměvná představa o nebezpečí hladovění byla před
několika lety prezentována ve zprávách ČT. Mladý muž na
Břeclavsku byl pouhé dva dny „odříznut" povodní u zámečku
Pohansko, kde měl k dispozici pitnou vodu. Na dotaz redaktora
uvedl, že jej od smrti hladem zachránila konzumace žab.
Při zvládnuté technice půstu lze tedy očekávat lepší
psychické i fyzické zvládnutí nepředvídatelných situací,
spojených s nedostupností potravin.
2.7
Jiné motivace půstu
Půst při větším rozšíření v populaci může mít veliké
dosahy ekologické, ekonomické a politické, zatím však tyto
motivace neoslovují žádnou viditelnou část společnosti.
Praktické
poznatky - exkurz 3:
Autor během
měsíčního půstu v březnu 2011 vyprodukoval pouze jeden koš
odpadků (vyluhované čaje) a jednu náplň myčky nádobí (hrnky,
konvice). Ušetřil desítky kilogramů potravin a množství obalů.
Úspora energie plyne z minimálního vaření (voda na čaj),
mytí nádobí a z vypnutí ledničky po celou dobu půstu.
Časová úspora je 1 - 2 hodiny denně (čas na vlastní vaření
nebo cestu do stravovacího zařízení včetně čekání a vlastní
konzumace) a umožní využití získaného času pro pěší a
cyklistické přesuny ve městě místo jízdy autem všude tam, kde
to je možné. Chůze či jízda na kole má současně příznivý
vliv na detoxikaci organizmu při půstu. Nepřímý ekonomický
efekt je tedy úspora pohonných hmot. Celkový součet úspor autor
odhaduje ve svém případě u měsíčního půstu na 14 000
Kč. Tato částka by měla být věnována podle Písma na
dobročinné účely. Aplikace těchto poznatků v masovém
měřítku by v mnoha směrech přispěla k ochraně
přírody. Úspora potravin i finančních prostředků by mohla při
správném využití pomoci k lepší „distribuci hladu a
bohatství" mezi vyspělé a rozvojové země. Za pozornost by
zajisté stála i kvantifikace úspor na zdravotní péči, spotřebě
léčiv a snížení nemocnosti.
3. Fáze
půstu z hlediska psychiky
3.1 Období před půstem
Fyziologicky se dělí
vlastní půst na více období podle acidobazických krizí, průběhu
adaptace na vnitřní spalování apod. V období před a po vlastním
hladovění je řešen hlavně přechod na normální stravu.
Z hlediska psychiky hladovějícího je pohled poněkud odlišný.
V období před
půstem adept řeší hlavně motivaci k půstu a věnuje se
rozumovým činnostem a přípravě: plánování délky půstu,
termínu pro jeho začátek a konec a průběhu přechodu na normální
stravu, nákup čajů a vyprázdnění ledničky (sníst, rozdat,
vyhodit). Posledně jmenované činnosti mohou mít až rysy rituálu.
U některých půstů - především náboženských - probíhá
současně duchovní příprava. Toto období je emočně náročné
pro začátečníky, strach z dlouhého půstu by měl pomoci
tlumit někdo zkušený, kdo bude schopen i v dalších fázích
půstu pomoci radou.
3.2
Období hladovění
Tato fáze je velmi
náročná především na vůli v několika prvních dnech.
Klasický hlad, který známe z běžného života, asi po dvou
dnech ustává a objevuje se již jen výjimečně, vždy je nutno
jej překonat vůlí. Pocit hladu již není vyvoláván smyslovými
vjemy. Hladovějící cítí vůni opékaných klobás, se zájmem
pozoruje hltající strávníky u stánku a cítí k potravě
lhostejný odstup. Kázeň je nutno dodržovat v pitném režimu
a v odmítání jakéhokoliv „výjimečného" přijímání
i malého množství potravy - bez přechodného období to může
být nebezpečné, navíc se tím může navrátit pocit hladu a
ztížit na několik dní další průběh půstu.
Kromě dříve uvedených
příznivých vlivů na psychiku se naopak může objevovat
nervozita, nespavost nebo naopak nadměrná únava, porucha
koncentrace apod. Tyto symptomy mají krátkodobý charakter. Tyto
potíže spolehlivě řeší zejména u náboženského půstu hlubší
ponoření do duchovního smyslu půstu. Nevšední možnosti k tomu
nabízí zejména někdy se vyskytující období noční nespavosti.
3.3 Období přechodu na normální stravu
Přechod na normální
stravu je nejnebezpečnější období půstu po stránce
fyziologické a zároveň nejnáročnější na psychiku. Doporučená
doba přechodu na normální stravu je přibližně rovna době
hladovění.24
V tomto období se vrací pocit hladu, někdy i těžko
zvladatelný nutkavý hlad. Přesto je bezpodmínečně nutné jej
překonat, jinak hrozí vážné poruchy příjmu potravy, při
předčasné konzumaci nadměrného množství tuků pak i smrt.
Nikolajev zaznamenává případ pacienta, který hladověl pod
lékařským dohledem. Při přechodu na normální stravu požádal
o propuštění na reverz, ale nedodržoval životosprávu. Dostavily
se vážné problémy a pacient zemřel. Nikolajev to připisuje
okamžité velké konzumaci tučné stravy.25
Tradují se četné případy úmrtí vězňů navrátivších se
z koncentračního tábora, které příbuzní uvítali hostinou
z ukrytých zásob nebo zabíjačkou tajně vykrmeného prasete.
Tělo se v tomto
období musí znovu „učit" trávit jednotlivé složky potravy.
Nejprve jednoduché cukry v malé koncentraci (mrkvová šťáva),
pak ve větší (přírodní 100% ovocné šťávy). Poté je možno
přejít na složité cukry (bramborová kaše bez mléka, rýžová
kaše) a zhruba po týdnu na malé dávky bílkovin (bílý jogurt po
lžičkách). S tuky je možno začít až v druhé
polovině přechodného období, kdy již normálně pracuje žlučník.
Po celé přechodné období je nutno jíst po malých soustech a
stravu dlouhým žvýkáním promísit se slinami a tím stravu
enzymaticky připravit. Bezpodmínečné dodržování stravovacího
režimu navzdory velkým výkyvům v síle pocitu hladu je
mimořádně náročné na psychiku, zejména na pevnou vůli.
Praktické
poznatky - exkurz 4:
Ačkoliv se
autor vždy snažil vyvarovat chyb, několikrát zažil po banální
dietní chybě problém při adaptaci na běžný režim, který
nebyl řešitelný jinak, než dalším dnem hladovění a novým,
pečlivějším a ukázněnějším dodržováním jídelníčku
znovu od zeleninových šťáv. Z toho může plynout zajímavý
pohled na mentální anorexii. Při nezvládaném půstu stejně jako
při různých drastických dietách může dojít ke ztrátě pocitu
hladu. Poté po nezvládnutém přechodu k normální stravě se
dostaví nejprve hlad, vedoucí k nadměrné konzumaci pokrmů,
které zažívací ústrojí nezvládne a dojde ke zvracení.
S časovým odstupem následuje nutkavý hlad a celý cyklus se
opakuje. K poruše příjmu potravy připomínající anorexii a
bulimii může tedy docházet již z čistě fyziologických
důvodů - pouze v důsledku prvotního rozumem a vůlí
nezvládnutého selhání při přechodu na normální stravu. Lze
jej v této fázi překonat krátkým obnovením hladovění a
poté důsledným dodržováním správného režimu přechodu
k normální stravě.
3.4
Období udržování přínosů půstu
Lze říci, že
výsledky, dosažené půstem si můžeme udržet dlouhodobě, pokud
se nám podařilo rozetnout kruh nesprávného životního stylu a už
se k němu nevracet. To je však asi z celého půstu to
nejtěžší. Ať už byla naše motivace k půstu jakákoliv,
může být náš duchovní život nyní hlubší, mysl i tělo
zdravější, postava štíhlejší. Vyžaduje to ovšem určitou
kázeň a volní úsilí - jediná vážnější chyba
v životosprávě často vede ke zmaření výsledků půstu a
návratu starých zlozvyků.
4. Závěr
Půst dává člověku
mnoho šancí ke změně kvality života v duchovní, duševní
i tělesné rovině. Navrácení původního významu půstu v nových
podmínkách je velkou výzvou pro církve i každého jednotlivého
křesťana. Moderní medicína by pak měla tento fenomén podrobněji
zkoumat, netabuizovat půst jako takový, ale věnovat se skutečným
a konkrétním nebezpečím půstu, jakož i praktickému využití
příznivých účinků půstu na lidské zdraví.
Použitá
literatura
BRIGHT,
Bill: Modlitba, půst a probuzení, Praha: Nový život, o.p.s. 1999
DAHLKE
Ruediger, EHRENBERBER Doris: Očista těla i duše, Praha: Ikar 1998
DAHLKE
Ruediger, Velká kniha půstu, Olomouc, Fontána 2009
GRUN
Anselm: Půst, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství
2005
LÜTZNER
Hellmut, Na jídelním lístku půst, Praha: Ottovo nakladatelství
2007
NILOV,
E. I., NIKOLAJEV, J.C., Léčivý půst, Bratislava: Eko-konzult 2007
PARTYKOVÁ,
Vilma, Hladovění pro zdraví, Praha: Impuls 2010
1
PARTYKOVÁ Vilma, Hladovění... str. 23
2
DAHLKE Ruediger, Velká kniha půstu, str. 33
3
GRüN Anselm, Půst... str. 9
4
DAHLKE Ruediger, Velká kniha půstu, str. 44
5
GRüN Anselm, Půst... str. 61
6
tamtéž, str. 8
7
BRIGHT Bill, Modlitba, půst a probuzení ... str. 74, neuvádí,
zda je míněna anglosaská nebo i jiná literatura
8
tamtéž, str. 74
9
tamtéž, str. 7, zde komentována hlavně situace křesťanských
církví v USA
10
DAHLKE Ruediger, Velká kniha půstu, str. 33 - 35
11
GRüN Anselm, Půst... str. 39
12
LüTZNER Hellmut, Na jídelním lístku půst, str. 12
13
GRüN Anselm, Půst... str. 51
14
DAHLKE Ruediger, EHRENBERBER Doris, Očista těla i duše, str. 114
15
PARTYKOVÁ Vilma, Hladovění... str. 197 - 199
16
NILOV E. I., NIKOLAJEV J. C., Léčivý půst... str. 72 - 81
17
tamtéž, str. 107 - 110
18
DAHLKE Ruediger, Velká kniha půstu, str. 26
19
PARTYKOVÁ Vilma, Hladovění... str. 204
20
PARTYKOVÁ Vilma, Hladovění... str. 16
21
DAHLKE Ruediger, Velká kniha půstu, str. 197
22
PARTYKOVÁ Vilma, Hladovění... str. 36
23
PARTYKOVÁ Vilma, Hladovění... str. 36
24
PARTYKOVÁ Vilma, Hladovění... str. 15
25
NILOV E. I., NIKOLAJEV J. C., Léčivý půst... str. 6