224 - únor 2011

Duch uzdravuje

Duch uzdravuje

autor

Římskokatoličtí duchovní prý mají, tedy alespoň podle některých teologů, zvláštní dar Ducha svatého, který je nejen odlišuje od ostatních pokřtěných, ale také dodává jejich kázání mimořádnou moc. U některých z nich je sice tato moc velmi dobře skryta pod vrstvou nábožného blábolu, ale stejně ve většině farností a diecézí nepřipadá v úvahu, aby kněze u mikrofonu po mešním evangelním čtení vystřídal takzvaný laik.

Je skutečně legitimní požadovat, aby kazatel měl aspoň jáhenské svěcení - anebo jde jen o zastřenou snahu zabránit „laikům" v jedné z možných podob aktivní účasti na bohoslužbě, a tím o pokus udržet zde klerikálního ducha odporujícího požadavkům posledního koncilu? Druhé možnosti by nasvědčovaly i oficiální obavy „zda totiž, bude-li laikům povoleno vykonávat kazatelskou službu při bohoslužbě, nebude zatemňován podstatný rozdíl mezi úředním kněžstvím presbyterů a společným kněžstvím věřících," čili jinými slovy, zda neutrpí prestiž a pocit nenahraditelnosti duchovenstva.

Tlak přitom jde přímo z Říma: jak církevní právo, tak nejnovější liturgické směrnice vyznívají v tom smyslu, že plnohodnotné kázání laiků povoleno není, třebaže se v letech po druhém vatikánském koncilu leckde praktikovalo.

Americká dominikánská teoložka Mary Catherine Hilkertová ve své stati rozebírá tuto otázku nikoli církevněprávně, ale teologicky na pozadí zákazu „laických" kázání, vydaného v jedné americké diecézi po čtvrt století jejich praktikování. Dospívá k názoru, že teologické důvody zákazu jsou velmi chatrné, a konči větou kdysi vyslovenou na obranu kázání slavného teologa Origena, který rovněž nebyl vysvěcen: „Je nepochopitelné, jak je možno tvrdit něco tak očividně nepravdivého. Neboť jsou-li kde nalezeni lidé schopní prospět svým bratřím, jsou svatými biskupy vyzýváni, aby mluvili k lidu." Kéž by i dnešní biskupové byli tak osvícení jako jejich předchůdci ve třetím století!

Také další text se přímo týká působení Ducha, byť v jiné souvislosti. Medailon „Rýnské Sibyly" Hildegardy z Bingenu jsme shodou okolností přinesli na obálce před rokem, nemusíme tedy tuto vizionářku a všestranně nadanou spisovatelku 12. století představovat. V tomto čísle si můžete přečíst stať Miroslava Zvelebila věnovanou Hildegardinu pojetí Ducha svatého a jeho působení na stvoření. Hildegarda byla nadanou umělkyní, jejíž ruku vedl Duch, ale také lékařkou a léčitelkou, a i v této práci spatřovala dílo Ducha: Ó plameni Ducha Utěšitele, / Živote života všeho stvoření, / jsi svatý, neboť oživuješ tvary. / Jsi svatý, neboť mažeš nebezpečné zlomeniny. / Jsi svatý, neboť očišťuješ páchnoucí zranění. Nechť tedy i my dokážeme odevzdat léčivému působení Ducha zlomeniny těla, páchnoucí rány duše, ale i „tvary" církve a lidstva vůbec.

A konečně třetí hlavní text těchto Getseman nás zavede do Podkrkonoší, kde působí polský kněz Mariusz Robak. Rozhovor s ním připravila Zdeňka Karásková. Polští kněží působí na našem území již léta. Někteří se výborně začlenili a dobře slouží, jiní připomínají bludné balvany. Není na škodu se dozvědět o jejich činech a motivaci víc.