Farní rada je cennou podporou obcí při „oikodomé" (budování obce). Nenahrazuje vlastní kompetence místní obce, jimiž Bůh píše nezaměnitelnou historii místní církve, ale subsidiárně podporuje její schopnosti zejména tehdy, dostane-li se obec do krize a nemá-li dostatečné rezervy k jejímu překonání.
Důležitou službou farní rady je odborná analýza obce. Zodpovědná činnost v církevních obcích je totiž stále odkázána na sledování a posuzování jejich aktuálního stavu. V posledních desetiletích vznikly pro takovou analýzu různé modely, které nestojí proti sobě, ale vzájemně se doplňují.
1. V rámci církevně - sociologického bádání bylo zkoumáno sociální složení členů církevních obcí i jejich účast na víře a životě obce. Byly také shromážděny poznatky o předávání víry i o rolích, které jsou členům obcí svěřovány.
2. Relativně málo empirických dat je k otázce, jak obce svým jednáním „odpovídají" na aktuální situaci; jaké pastorační postupy jsou pro tu kterou obec v její situaci typické.
3. Subjektem analýzy obce, jak si ji přeje teologie, je co největší počet členů té obce. Kromě toho se analýza zabývá otázkami, definovanými ne pouze církevně - sociologicky, nýbrž primárně teologicky. Na pozadí předložené vize křesťanské obce je tedy třeba se ptát, jaká je mystika, koinonia a diakonia obce. Může se vytvořit jakési „zrcadlo církevní obce". Jeho otázky jsou např:
1. Mystika
- Zjakých duchovních zdrojů obec žije? Je místem prožívané touhy po Bohu? Domovem těch, kdo hledají Boha, ptají se po něm, trpí pro Něho?
- Vyskytuje se praktický „církevní ateismus"? Podle čeho se pozná, že Bůh je určujícím, směrodatným centrem života této církevní obce? Je obec místem, o kterém se říká, že Bůh je středem jeho života (Za 8,23)?
- Jak je to smnožstvím „duchovních povolání" vobci? Co se koná pro jejich vzbuzení? Učí se lidé předstoupit před Boha a ptát se, co od každého a každé znich žádá, aby toto společenství žilo a mohlo působit?
- Slaví se vděčně povolání mnohých?
- Jak to vypadá smísty a způsoby mystických zkušeností: sbohoslužbou, modlitbou, adorací, sdílením bible? Jaký význam je vživotě této křesťanské obce přiznáván svátostem?
- Jaká je kultura modlitby jednotlivců?
- Předává se víra víc žitým svědectvím než mnoha slovy?
2. Koinonia
- Platí princip: Protože je pouze jeden Bůh, je každý člověk jedním znás?
- Žije vobci vědomí, že nejvyšším důstojenstvím vcírkvi je být křesťanem, tedy bratrem a sestrou sbratřími a sestrami téže hodnosti a stejného povolání? Např. i vrovnoprávnosti žen? Nebo smnoha jinými, jejichž životní plány ztroskotaly?
- Je rovnost vdůstojnosti závazná při společném životě? Při řešení konfliktů?
Panuje svornost při oprávněné různosti stanovisek?
- Jak vypadá participace? Účastní se rozhodování vcírkvi ti, kterých se to týká?
- Jakým stylem uplatňuje svou „úřední" autoritu farář, předsedající, vedoucí (1 K12,28)?
- Jaký postoj zaujímám knámitce nebo požadavku „demokratizace" církve?
Napadlo mne už, že „demokratizace" je mnohem méně, než bible od nás křesťanů v církvích očekává?
3. Diakonia
- Jaká pozornost je věnována obětem nespravedlivého rozdělení životních šancí? Kdo jsou chudí vcírkevní obci, stojící na okraji života? Je pro ně církevní společenství „okem a uchem" podle Božího způsobu (Ex 3,7)?
- Přijme církevní obec tyto oběti, i když není vždycky hned jasné, jak by se nespravedlnost mohla prakticky zmírnit? Jak se pro ně angažuje?
- Podílejí se křesťané a skupiny vobci na konkrétní politice (ve hnutích, vkomunální politice: např. vobčanských iniciativách, vpolitických stranách)?
- Jsou ochotni pro tyto opce vzít na sebe i společenské nevýhody nebo postihy?
- Jaké kontakty má farní společenství sorganizovanou Charitou a poradními službami?
Z Zulehnerovy Pastoraltheologie 2 přeložila Zdeňka Munzarová.