057 - prosinec 1995

Také za narozené?

Také za narozené?

Život člověka bývá od počátku provázen celou řadou komplexů, které vznikají při chybné výchově nebo při traumatických zážitcích. Právě římskokatolická církev pro mnohé z nich připravuje živnou půdu, a tím se na nich nepřímo podepisuje. Navíc se tu může jednat o neurózy velmi nebezpečné, protože rozpor živený jakýmkoli způsobem strachem z „absolutna", byť by byl sebebanálnější, je pro mnohé lidi bezmála neřešitelný. Pro ně - .pokud mají to štěstí" - bývá často jediným východiskem ztráta víry v Boha.  Jednání lidí v církvi je někdy nesvobodné velmi zřetelně i navenek. Uvedu příklad ze své zkušenosti. Udál se poměrně nedávno, nelze jej tedy snadno svést na komunisty podporovaný způsob myšlení. Do jednoho kostela na malém městě měl přijet na návštěvu biskup a rozhodl se uspořádat pro věřící diskusi. Tamní pan farář však otázky pro biskupa v předstihu vymyslel a farníkům je rozdal napsané na lístečcích. Veřejně to odůvodnil snahou vyloučit dotazy slaboduché. Věřící na tuto manipulaci přistoupili a veřejně vůbec nereagovali. Snad jen ti sebevědomější a vzdělanější začali ve větší míře dojíždět na mše jinam.

Nejsem psycholog, abych rozebíral, do jaké míry je kdo postižený a kde všude leží zdroj nákazy. Chci pouze poukázat na problém, kterému, domnívám se, není u nás věnována dostatečná pozornost. Rád bych se proto obrátil s dotazem (zvláště) na osoby, které se nechávají oslovovat pastýřskými tituly, jak se na věc dívají, zda a jak chtějí situaci řešit. Myslím si, že jde o velkou potřebu nás všech lidí, zbavit se toho, co nás zevnitř svazuje.  Je možná příznačné, že se boj za nenarozené životy rozhořel právě v době, kdy selhává boj za narozené.